Natálie (36): Můj manžel je bohatý, ale nutí mě kupovat nejlevnější máslo. Cítím se jako žebračka ve zlaté kleci

Vždycky jsem si myslela, že lakota je vlastnost chudých lidí, nebo alespoň těch, kteří mají skutečné důvody k šetření. Můj manžel Ondřej ale vydělává skvěle. Má vlastní firmu, nové auto a jeho obleky stály tolik, co vydělám za měsíc. Přesto, když jsme doma mluvili o koupi rychlovarné konvice, vážně zvažoval, zda by nebylo lepší ohřívat vodu v hrnci. A zatímco prvních pár let manželství jsem nad těmito věcmi jen mávla rukou, postupem času jsem si začala připadat jako žebračka ve zlaté kleci.

Anna (32): Můj manžel je držgrešle. Nevadí mu, že se mi rozpadá spodní prádlo a odchází nám lednice

Manžel hrozně škudlí

Když jsem chtěla vyhodit jeho ponožky, které měly na patě obrovskou díru, okamžitě mě zastavil s tím, že se ještě dají zašít. Nevěřícně jsem na něj zírala. Bylo to už potřetí, co chtěl látat ty samé ponožky. Jen usmál a prohlásil, že jsou pohodlné, protože díky dírám má kůže „přirozenou ventilaci“.

Přitom není chudý, právě naopak. Přesto se nechce vzdát otřesných ponožek. A v supermarketu kupuje ten nejlevnější sýr. Když jsem se ho zeptala, proč se tak křečovitě drží každé koruny, odpověděl: „Protože mám úctu k penězům. Taky bys ji měla mít.“

Kristina (32): Manžel je posedlý šetřením. Vlasy mám jako slámu a ve vaně jsem nerelaxovala ani nepamatuju

Luxus pro ostatní

Jednou Ondřej koupil své neteři chytré hodinky za téměř šest tisíc korun. Chvíli jsem si opravdu myslela, že se změnil. Sledovala jsem, jak jí předává elegantní krabičku, a v duchu počítala, kolikrát jsem od něj dostala dražší dárek a ne jen tabulku čokolády.

Večer jsem se ho zeptala, jestli i mně někdy koupí takovou „drobnost“. Překvapeně se na mě podíval a odvětil, že by to byla ztráta peněz, protože přece neběhám. Navrhla jsem šperk nebo květiny, ale chladně řekl, že raději investuje do věcí, které mají hodnotu, a ne do něčeho, co zvadne nebo se zničí. Tehdy mi došlo, že luxus byl v jeho pojetí určen pro ostatní – pro rodinu, klienty a přátele. Já jsem byla od vaření, praní a usmívání se na společných fotkách.

Anna (36): Manžel šetří absurdním způsobem. Večer odmítá svítit a děti nemají televizi

Manžel mě ponížil

Jednou jsme vyrazili s přáteli do nové, elegantní restaurace. Když číšník přinesl účet, Ondřej řekl, že dnes platí on. Byla jsem v šoku a chtěla jsem mu pod stolem stisknout ruku. Možná přece jen umí být velkorysý. Pak jsem ale viděla, jak na telefonu pečlivě počítá spropitné.

Pak na talířek položil padesát korun. Najednou mi bylo hrozně trapně. Kvůli tomu, že sedím u stolu s člověkem, který utratí tisíce za večeři, ale lituje pár korun pro obsluhu. Cestou domů jsme spolu nemluvili. Možná v duchu počítal, kolik nás stál benzín.

Alice (35): Večery s mým manželem jsou nuda k uzoufání. Hnijeme doma, protože je příliš šetrný

Připadám si jako žebračka

Byla to obyčejná středa. Po práci jsme s manželem skočili do supermarketu pro pár základních věcí. Prohlížel si nějaké potraviny v akci a připojil se ke mně až u pokladny. Všechno proběhlo v klidu, dokud nedostal do rukou účet. Najednou se zastavil. „Kolik stálo to máslo? Padesát devět korun?!“ vykřikl a díval se na účtenku, jako by ho někdo okradl. „Měla jsi vzít to za třicet pět, bylo v regálu dole.“

To byla poslední kapka. „Už toho mám dost! Mám dost těch tvých záplat, propočtů a starých ponožek! Nejsme chudí, ale já si připadám jako žebračka,“ vykřikla jsem. Zíral na mě a nedokázal nic říct.

Pavlína (30): Manžel byl vždycky šetřivý. Teď už zachází příliš daleko, žijeme podle akčních letáků

Už jsem to nevydržela

Několik dní jsme spolu téměř nemluvili. Jednoho večera si sedl na kraj postele a pokusil se o omluvu. Prý to občas přehání a měli bychom si o všem promluvit. Mlčky jsem se dívala na jeho unavené oči a ty zašívané ponožky na jeho nohou. V tu chvíli jsem věděla, že už si nic promýšlet nechci. „Já už jsem si to promyslela,“ řekla jsem klidně. „Chci rozvod.“

Nebyla to snadná volba. Neodcházela jsem k nikomu jinému, neměla jsem žádný plán B. Ale věděla jsem, že svoboda je dražší než zlato. A po letech utahování opasku jsem se konečně rozhodla investovat do sebe. První věc, kterou jsem si po odstěhování koupila, bylo... máslo. To dobré, voňavé a samozřejmě trochu dražší. Namazala jsem ho na teplou housku a poprvé po dlouhé době mi bylo prostě dobře.

Vlasta (62): Manžel mi zakázal péct vánoční cukroví, protože je všechno hrozně drahé. Já se ale odradit nenechám

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].