Jiří (40): Syn měl plnou pusu střepů a manželka ho ještě zbila. To byla poslední kapka

Jiří (40): Syn měl plnou pusu střepů a manželka ho ještě zbila. To byla poslední kapka

Jiří pozoroval, že se jeho manželka chová zvláštně. Pořád si ale nechtěl připustit, že by jí vlastní děti nezajímaly, ale jednou byl svědkem hrozivé nehody a zhrozil se.

Tereza Procházková
Tereza Procházková 12. 11. 2020 10:00

S Petrou jsme byli manželé čtrnáct let, máme dva syny, Adama (12) a Matyáše (3). Když byla těhotná poprvé, jen kvetla, těšila se, že bude mít holčičku. To nám totiž celou dobu říkal doktor.

Bylo všechno jinak

Jenže dva měsíce před porodem nás překvapil: „To se nám často neděje, ale bude to kluk.“ Zatímco se smál a já také, Petra se rozbrečela. Utěšoval jsem ji, že nejdůležitější je, že bude dítě zdravé, ale jí se zhroutil svět. Pak se ale vzpamatovala a po porodu se o něj starala vzorně.

Chtěla co nejdřív do práce

Překvapilo mě, že už po pár měsících mluvila o tom, že se chce co nejdříve vrátit do práce. Já si nemohl dovolit být doma, a tak Adama často hlídaly babičky nebo známé. Petra říkala, že jí jedno dítě stačí, a já se s tím smířil. Jenže když Adamovi bylo osm, otěhotněla podruhé.

A tehdy bylo zle, protože Petra mluvila o potratu a pořád mi vyčítala, že jsem si nedal pozor, jako by to byla snad jen moje vina. Opět jsem ji uklidňoval, že se to zvládne. Později se narodil Matyáš a mně přišlo, že se o něj stará jako robot. Přede mnou se ještě tvářila, že ho má ráda, ale když jsem ji viděl přes chůvičku, jak na něj křičí, aby už spal, a pak ho plácla, došlo mi, že má problém a začal jsem si jejího chování více všímat.

Děti chodily pro objetí ke mně

Jak rostl, ani jednou ho nepochválila, pořád něco zakazovala. „S tím si nehraj, bude tu nepořádek. Kdo to má pořád uklízet? Neválej se v trávě. Kdo to má pořád prát?“ Jako milující rodič jsem u nás fungoval jenom já. Ke mně si děti chodily pro objetí a pusy. Prosil jsem ji, aby na ně byla milejší. Neustále ale odpovídala to samé: „Nechci, aby byly rozmazlené.“

V létě, když byly Matyášovi tři roky, jsme zašli do cukrárny. Seděli jsme venku, bylo krásně. Matyáš pil ze skleničky a omylem ji prokousl. Pusu měl plnou střepů. Byl to mžik a já zakřičel, ať tu pusu hlavně nezavírá. Než jsem ho stačil vzít, Petra mě předběhla. Matyáš brečel a ona ho držela a křičela: „Jsi normální?!“  Začala mu dávat na zadek a pohlavky. Rychle jsem ho vzal, zkontroloval, jestli není poraněný, a zavelel jsem, že jedeme domů.

Ona seděla v klidu dál, že nejede, protože nemá dopitou kávu, tak jsem ji tam nechal. Doma jsem se z toho šoku musel vzpamatovat. Po tom všem jsem požádal o rozvod. Petra o děti pořád zájem nemá a oni k ní stejně nechtějí chodit, tak jsme jen spolu.

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Český Ken Robert Paulat: Syna Andrease mi porodila náhradní matka, čekal jsem rok na dárkyni vajíčka

Související články

Další články