Eduard (20): Z hecu jsme s kamarády vyvolávali přírodní živel. Málem se nám to krutě vymstilo

Naše rodina má už po generace uložený na půdě starý ručně psaný grimoár. Jedná se o sbírku latinsky psaných kouzel k vyvolání přírodních živlů. Ten den jsem tu čarodějnickou knihu otevřel poprvé v životě. Vlastně ani nevím, co jsem od toho čekal. Bylo mi šestnáct let a bral jsem to jako srandu.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (45): Šarlatánka mi namíchala čaj, díky němuž jsem uměla číst myšlenky. Odhalila jsem tak manželovo skandální tajemství

Našli jsme si opuštěný dům

Pálení čarodějnic se u nás na vesnici vždy slavilo ve velkém. Stavěly se májky a dělaly mohutné vatry. Toho dne mě kamarádka Vanesa přemluvila, abych vytáhl z půdy grimoár. Byla zvědavá a já jí nedokázal odolat. Na pomoc jsme si pozvali kamaráda Luboše, který na většinu kouzel věřil. Rozhodli jsme se, že rituál provedeme kolem půlnoci.

Přišlo nám to magické a byl k tomu třeba klid. Zamířili jsme proto do jednoho starého opuštěného domu. Byla to pojistka, kdyby se náhodou něco zvrtlo, aby se s našimi vlastními obydleními nic nestalo. Navíc jsme nechtěli, aby nás při tom někdo načapal. Stoupli jsme si v tom domě do kruhu a začali opakovat latinské zaříkávadlo z knihy.

Mohlo by Vás zajímat:

Běla (51): Žárlivá sousedka mi záviděla novou známost. Snažila se mi ublížit pomocí černé magie

Vyvolávali jsme přírodní živel v podobě ohně

Na podlaze jsme měli připravenou misku. Vzhledem k tomu, že jsme vyvolávali oheň, museli jsme její obsah spálit. Stále jsme opakovali latinské kouzlo, které mělo probudit moc čarodějů. Kolem nás se chvílemi zvedal vítr. Když jsem se ale podíval z okna, větve se vůbec nehýbaly. Začínal jsem mít podivný pocit.

Chvíli se nedělo vůbec nic. Pak se plameny šesti bílých svící protáhly velmi vysoko. Hořely velmi nepřirozeně. ,,Myslím, že se nám to podařilo,“ pronesla tiše Vanesa. Celý domek se začal chvět. Mně stékal pot po čele a chtěl jsem to celé vzít zpátky. Ovšem na to už v té chvíli bylo pozdě.

Mohlo by Vás zajímat:

Leona (26): Každé ráno jsem se budila se stopami po bičování na zádech. Nenapadlo by mě, co za tím vězí

Museli jsme toho nechat, jinak by se stalo neštěstí

Dál jsme stáli v kruhu a čekali, co se bude dít. Na každém z nás bylo znát, že se bojí. Nikdo však kruh neopustil. Poté přišly děsivé rány. Zvuk vycházel ze střechy. Znělo to, jako by na ni padaly větvě. ,,Měli bychom toho nechat,“ vykřikla Vanesa. ,,Cítím teplo a oheň. Myslím, že jsme zašli příliš daleko.“

Moc jsem toužil zjistit, co se bude dít dál. Nicméně zahrávali jsme si s něčím vyšším. Nikdo z nás nevěděl, jestli budeme schopni udržet situaci pod kontrolou. ,,Co když vážně začne hořet?“ promluvil vyděšený Luboš. Vanesa nečekala na náš souhlas a našla kouzlo, kterým se dalo to předchozí zrušit. Jakmile jsme odvolací kouzlo dořekli, nastal klid.

Vyšli jsme ven. V těsné blízkosti domu byl cítit oheň. Vanesa se sklonila k zemi. ,,Je to ještě horké. Víte, co se mohlo stát?“ pronesla a objala nás. Společně jsme druhý den knihu vrátili na půdu. Už nikdy jsme se neodvážili zahrávat si s něčím, co nám není známé.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (22): Kamarád chtěl vyvolat ducha našeho oblíbeného zpěváka. Bohužel to nebyl nejlepší nápad

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.