Klára (33): Ve vyhořelém domě jsem zahlédla dvě postavy. Nebyli to ale bezdomovci, jak jsem myslela

Klára (33): Ve vyhořelém domě jsem zahlédla dvě postavy. Nebyli to ale bezdomovci, jak jsem myslela
Zdroj: Unsplash

Klára už řadu let chodí každý den brzy ráno se psem. Má dva naučené okruhy. Jeden z nich vede kolem opuštěného domu. Nedávno v něm Klára spatřila dvě postavy. Myslela si, že jde o bezdomovce. Ukázalo se však, že by to mohli být jeho dávní majitelé.

Šárka Žižková
Šárka Žižková12. 11. 2022 19:00

Už pět let chodím každé ráno kolem opuštěného domu. Nikdy mi nepřišel nijak strašidelný. To až nedávno, kdy jsem tam spatřila nejprve jednu, a pak i dvě postavy. Vím ale zcela jistě, že nepatřily k živým.

Každé ráno chodím kolem opuštěného domu

V naší malé vesnici u Prahy bydlíme už pět let. Nastěhovali jsme se do rodinného domku společně s dětmi a naším psem Danym. Právě ten vyžaduje každé ráno delší procházku, aby vydržel celý den sám doma. Vzhledem k tomu, že pracuji od půl sedmé, chodím s ním už v půl páté. Máme naučené dva okruhy po vsi, které střídáme.

Jeden z nich vede kolem lesa, kde se nachází vyhořelý dům. Ten je podle všeho roky opuštěný. Komu patří, mi není známo. Vždycky, když kolem něj procházím, podívám se mu do oken a pokračujeme dále.

V poslední době se ale něco změnilo. Minulý měsíc jsem v okně někoho spatřila. Vyšli jsme s Danym z lesa a po bližším chodníku procházeli kolem domu. Když jsme ho míjeli, uctila jsem podivný chlad. Jakmile jsme kolem domu prošli, teplota vzduchu zase stoupla. V okně navíc stála nějaká postava.

V opuštěném domě jsem spatřila postavu

Nedalo mi to a udělala jsem krok zpět. Jakmile jsem stála přímo naproti domu, teplota byla tak o pět stupňů nižší. Jinak klidný Dany znervózněl a snažil se z místa odejít. Já se znovu zadívala do oken. V horním patře jsem zahlédla zřetelné obrysy postavy, myslím, že to byl muž.

Naše pohledy se střetly. I na vzdálenost, která nás dělila, jsem slyšela zřetelný šepot. Znělo to jako nějaké mumlání, které nedávalo smysl. Dany se začal klepat a tahal mě pryč. Naposledy jsem se podívala do okna a pak se vydala k domovu. Celý den jsem přemýšlela nad tím, co jsem vlastně viděla.

Říkala jsem si, že to jsou možná nějací bezdomovci. Došla jsem za starostou a řekla mu, že mám podezření, že v tom domě někdo přebývá. Přislíbil, že to ověří a ozve se mi. Už druhý den mi volal, že v domě nikdo není, a naznačoval, že se mi to celé zdálo.

V domě před lety uhořel manželský pár

Jako ta, co ráda přichází věcem na kloub, jsem se k domu vydala znovu. Tentokrát bez Danyho, jen s baterkou v ruce. Plížila jsem se tam ve čtyři ráno. I když jsem byla potichu jako myš, toho, kdo byl uvnitř, jsem vyrušila. V okně už stály postavy dvě. Ta druhá byla žena. Držely se v objetí a dělaly na mě gesto, které naznačovalo, abych odešla. Udiveně jsem stála a dívala se na ně.

Něco mi na nich nehrálo. Nevypadaly jako smrtelníci. Spíše jako, a teď mě omluvte, jako duchové. Raději jsem odešla. Znovu jsem se spojila se starostou, abych se zeptala, kdo v tom domě dřív bydlel. Sdělil mi, že šlo o manželský pár, který v něm během požáru zahynul. Proto se dům také stal téměř neprodejným. Nikdo nechce žít tam, kde někdo tragicky zemřel. Jak se ale zdá, úplně opuštěné to stavení není.

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Postava typu jablko: V pytlovitém oblečení ji neschováte, nesmí vám chybět kalhoty s vysokým pasem a košile k vrstvení

Související články

Další články