
Marii čeká první léto v důchodu, a tak se těšila, že si o prázdninách konečně trochu odpočine. Plánovala pohodu na chatě. Jenže její plány kazí požadavky její dcery. Chtěla by, aby Marie místo dvou týdnů hlídala děti rovnou čtyři. Marie na to ale nechce přistoupit, péče o hyperaktivní vnoučata je totiž náročná...
Jsem čerstvá důchodkyně, a tak jsem si říkala, že si léto užiji po svém. Milovaný manžel mi bohužel před lety zemřel, takže už jsme si zvykla na samotu. Plánovala jsem, že odjedu na dva měsíce z Prahy na naši chatu a budu zaslouženě odpočívat. S dcerou jsme byly domluvené, že mi tam kluky na dva týdny přiveze. Jenže nakonec bude vše možná jinak...
Těšila jsem se na klidné léto
Přiznám se narovinu, že z hlídání vnuků jsem měla trochu obavy. Je jim šest a osm a jsou to pěkní raubíři. Zatímco jejich energie je nekonečná, já mám vždy večer dost. Po celodenním dovádění se mi vždy uleví, že jsme to všichni přežili ve zdraví. A vždy mě mrzí, že se toho nedožil manžel, jistě by si s nimi ty lumpárny užíval a neměl by takové nervy.
Říkala jsem si ale, že ty dva týdny nějak dáme. A když dopředu vymyslím program a jídlo, které budu vařit, půjde všechno určitě lépe. Jenže dcera na mě vyrukovala s nečekanou novinkou, která mě dost zaskočila. „Mami, mohli by být u tebe kluci dva týdny i v srpnu? Tomáš mě pozval na dovolenou do Norska a chceme si to užít jen spolu. Pro kluky by to bylo moc náročné.“
Zůstala jsem na ni koukat. Čtyři týdny hlídání? To není odpočinek, ale práce na plný úvazek! Miluji své vnuky, ale tohle by bylo na mě opravdu moc. Jsem samozřejmě ráda, že si dcera po rozvodu našla přítele a je šťastná, ale to neznamená, že zapomene na své povinnosti a mě úplně zničí, jen aby si mohla užívat romantiku.
Udělala mi ošklivou scénu
Řekla jsem jí, co si myslím. „Nezlob se, ale to nezvládnu. Mám také svoje plány a potřebuji svůj klid. Myslím, že by klidně mohli jet s vámi..“
Hodila na mě ten nejzlejší pohled, který dokáže. A začala na mě naštvaně ječet, že prý jsem sobecká a bezcitná a nechápu, jak moc je po rozvodu vyčerpaná. A že takovou akční dovolenou děti nezvládnou. Jenže já jsem taky člověk! A jsem mnohem starší a zasloužím si odpočinek. Hlídání vnoučat není žádná má povinnost. „Dva týdny ano, ale čtyři? To už je na mě moc, Lucko. Budeš si to muset zařídit jinak.“
V tu chvíli se zatvrdila. Začala vytahovat, kolikrát už jsem jí prý odmítla pomoct, jak jsem se změnila a že si myslím jen na sebe. Přitom to není pravda! Jsem s dětmi často, pomáhám, kde můžu. Ale nenechám si vzít veškerý svůj čas. Když viděla, že se nenechám zlomit a stojím si za svým, řekla mi uboze, že bych vnoučata také vidět vůbec nemusela. Dost to zabolelo, ale doufám, že to řekla v afektu a něco takového by neudělala. Vždyť mě potřebuje...
Nechci o ni přijít
Od té hádky jsme spolu ještě nemluvily. Je mi to líto, a dokonce jsem chvíli uvažovala, že jí na to tedy kývnu, aby byl klid. Na druhou stranu – nechci se nechat citově vydírat. Mám právo říct „ne“. Proč mám být náhradní máma na půlku prázdnin. Nevím, jak to celé dopadne. Snad se to uklidní. Jen doufám, že nám tenhle spor nezkazí léto a nerozdělí víc, než musel.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].