Miroslava (33): Koupila jsem si od rodičů auto a hned se rozbilo. Drahou opravu ale zaplatit nechtějí

To jsem si zase naběhla. Neměla jsem auto od rodičů kupovat. Myslela jsem si, že je v dobrém stavu, a ono je na tom zatím po technické stránce velice špatně.

Magda (26): Nové šéfové jsem začala automaticky tykat. Zadělala jsem si tak na pořádný trapas

Za špatné rozhodnutí si škubu vlasy

Rodiče se rozhodli, že si koupí nový automobil. Přemýšleli, co udělají se svým starým autem. Měli ho dvacet let, ale otec se o automobil dobře staral. Moc toho s matkou nenajezdili, a auto bylo garážované. Proto jsem se rozhodla, že kývnu na nabídku rodičů a auto si od nich koupím.

„Mirčo, nechtěla bys to naše auto? Asi to je škoda prodávat cizím lidem. Myslím, že ti ještě službu udělá. Dáš nám za něj dvacet tisíc a budeme všichni spokojení,“ nabídl mi otec. Dlouho jsem neváhala a nabídku přijala. S autem jsem zajela na myčku a pořádně si ho umyla jak zvenčí, tak zevnitř. Měla jsem ze svého prvního auta radost.

Vlaďka (42): Dcera zmizela cestou do školy. Až večer jsem zjistila, že klamala celé týdny

Radost netrvala dlouho

Jenže jsem s autem jezdila přesně týden, když mi na přístrojové desce začala svítit výstražná kontrolka. Zajela jsem tedy s automobilem do servisu, a když automobil napojili na přístroje, zjistilo se, že je třeba vyměnit katalyzátor. Celá legrace vyšla na šest tisíc. Oznámila jsem skutečnost rodičům, a ti se začali smát, že se auta zbavili v pravý čas.

Divila jsem se jejich reakci, ale povznesla jsem se nad to. Utěšovala jsem se, že to stále byla dobrá koupě. Jenže za pár dní mi začalo auto nějak divně reagovat v zatáčkách. Měla jsem pocit, že mě moc neposlouchalo řízení. Proto auto opět putovalo do servisu, kde se muselo vyměnit mnoho součástek mezi přední nápravou a koly. Tato sranda vyšla na osmnáct tisíc.

Květa (49): Brala jsem to jako samozřejmost. Až po letech jsem pochopila, co pro mě prarodiče znamenali

Nespokojenost s novým autem ve mně roste

„Mami a tati, myslím si, že byste se měli podílet minimálně polovinou na opravách auta,“ navrhla jsem rodičům. Mám auto pár týdnů, jezdila jsem minimálně, a už jsem zaplatila na opravách dvacet čtyři tisíc. To mi nepřijde normální. To auto je v dezolátním stavu a museli jste to tušit, minimálně to řízení muselo být divné.

Matka s otcem se k celé věci postavili tak, že nic platit nebudou. Auto je moje, kupovala jsem starou věc, a musela jsem tušit, že vzhledem ke stáří nebude auto bez poruch. Mám v sobě pachuť z celé koupě. Samozřejmě vím, že staré auto může být problémové. Ale abych bezprostředně po zakoupení hned auto vezla dvakrát do servisu, to mi přijde moc. Ještě jedna oprava, a auto prodám.

Další příběhy ze života →

Kristýna (29): Několik týdnů jsem jela nadoraz, až jsem málem ohrozila zdraví své dcery