Květa (49): Brala jsem to jako samozřejmost. Až po letech jsem pochopila, co pro mě prarodiče znamenali

Vyrůstala jsem v rodině, kde si generace navzájem pomáhaly. V praxi to znamenalo, že my děti jsme trávily víkendy u prarodičů.

Markéta (22): Už jsem se nemoha dívat, jak je máma osamělá a nešťastná. Tak jsem jí tajně dohodila našeho souseda

Nejkrásnější čas strávený s prarodiči

Podle fotek jsem měla krásné dětství. Od tří let mě brali babička s dědou na dovolené. Milovala jsem si s prarodiči prohlížet fotky a dívat se, kde všude jsme byli v době, kdy jsem si to nepamatovala. Jako malý capart jsem byla vyfocená s prarodiči v Poděbradech na kolonádě, na dovolené v Tatrách na Slovensku nebo v kempu na Moravě.

Vždy jsem měla v ruce zmrzlinu a úsměv na tváři. Vřelý vztah k prarodičům jsem měla i v dospělosti. Tím, že jsem vnímala, jak si v naší rodině generace navzájem pomáhají, přišlo mi automatické, že jsem nakupovala jak rodičům, tak prarodičům. Žila jsem ve městě a, než aby starci riskovali v hustém provozu cestu do obchodního domu, radši jsem jim nákup dovezla.

Žaneta (38): Rozhodla jsem se pořídit si dítě s kamarádem. Moje rodina je v šoku, nechápu proč

Nic není automatické

V mládí mi nepřišlo divné, že mě chodil každý den děda vyprovodit přes lesopark do školy. Myslela jsem si, že se chce ráno projít nebo že si hledá zábavu v důchodu. To samé jsem zažila v době, kdy jsem po maturitě nastoupila do zaměstnání. Dědovi bylo přes sedmdesát let, a přesto se mnou každý den šel ráno lesoparkem a odpoledne na mě čekal na kraji lesa.

Neviděla jsem ho, ale věděla jsem, že na druhém konci stojí. A pokaždé tam byl. Stál na stejném místě se psem na vodítku a čekal. Brala jsem to jako něco, co ho drží při životě. Měl každodenní povinnost, kterou vykonával zodpovědně. Až později mi došlo, jak galantní děda byl a jak se o mě bál. Jak hluboký cit vůči mě měl.

Nina (19): Táta a strejda něco tajili. Když jsem zjistila, co dělají, zhroutil se mi svět

Rodina je to nejvíc

Děda zemřel, když mu bylo sedmdesát osm let. A najednou mě nikdo do práce nedoprovázel. Krátce po něm zemřela babička. Žalem po svém milovaném manželovi. V současné době se starám o rodiče, kteří jsou nemocní, a zároveň se těším na vnoučata, která snad brzy budu mít. „Mami, pojedu s tebou k babičce a pomůžu ti uklidit,“ často mi nabídne dcera Jarka a jsem za to ráda.

Je to pro mě důkazem, že i ona nasála tradici naší rodiny. Staří pomáhají mladým a mladí se starají o staré. V naší rodině se neumírá v nemocnici, ale doma v kruhu rodinném. V naší rodině mladí mají podporu při hlídání vnoučat. Naše rodina se snaží držet pohromadě. V mládí člověk mnoho věcí bere jako samozřejmost, ale když mentálně dozraje, uvědomí si zpětně to, co zažil. A já si v sobě nesu to, že jsem měla báječné prarodiče.

Další příběhy ze života →

Pavlína (36): Měla jsem strach, že je syn nemocný. Nakonec se ukázalo, že je něčím výjimečný