Facebook
Instagram
Marie se s námi podělila o trápení, které má se svým manželem. Před svatbou tušila, že je typ spořivého člověka, ale co je moc, to je příliš. Nyní zažívá období, kdy musí vysvětlovat, proč si něco koupila. Celé to došlo tak daleko, že si každý nakupuje sám. Má taková situace nějaké přijatelné řešení?
S Radkem jsme se brali po krátké známosti. Okolí mě nabádalo, že není kam spěchat, ale já přes lásku, kterou jsem k němu cítila, nechtěla nic slyšet. Dnes mám pocit, že kdybychom se nejdříve lépe poznali, na škodu by to nebylo.
Otravný šetřílek
O Radkovi jsem věděla, že je to spořivý člověk. Nerad vyhazoval peníze za zbytečnosti. Na druhou stranu, nežili jsme si špatně, takže jsem nechápala, proč tak šetří. Všechno se muselo kupovat ideálně jen v nějaké akci. Pokud doma chybělo máslo, ale nebylo zrovna nikde v akci, čekalo se, až ho zlevní. To, že jíme suchý chleba, problém nebyl. Tak to fungovalo skoro se vším. Sbíral aktuální letáky ze všech obchodů, které jsme v okolí měli. Podle toho se jezdilo nakupovat. Většinou to byla atrakce na sobotní dopoledne. Sedli jsme do auta a objeli klidně čtyři obchody, abychom nakoupili věci v akci.
Přijdu si na to docela mladá a musím říct, že mi tento styl života nevyhovuje. Vydělávám peníze proto, abych zaplatila účty a současně abych si koupila, co zrovna chci, pokud na to mám.
Radek je opačného názoru. Pokud si chci koupit nějaký kus oblečení a on není u toho, musím donést účtenku. Jak ponižující. Nejdřív jsem to tak dělala a dokázala si to vysvětlit. Bohužel, situace se zhoršila. Jakmile je ta věc v očích Radka moc drahá, nutí mě, abych ji došla vrátit.
Trochu pravdy měl
Přiznám se, že kdybych to věděla dopředu, v životě bych se za Radka neprovdala. Teď už je pozdě. Nejhorší byl moment, kdy jsem si doma zapomněla předem uvařený oběd. Radek to zjistil a hned odpoledne mě čekal výslech. Skoro ve dveřích se mě ptá: ,,Kolikpak jsi utratila za oběd?“ Už jsem toho měla dost, tak jsem řekla: ,,Co je ti do toho.“
Křičel po mně jak po malé holce, která mu rozbila autíčko. Nemám prý právo nesmyslně utrácet naše peníze. Došlo to tak daleko, že jsme si jel každý na svém písečku. Nákupy si dělal každý sám, v lednici to bylo podle toho rozdělené. Přestala jsem domů nosit účtenky. Myslela jsem si, že jsem vítěz.
Po pár měsících, co jsem si hospodařila sama, jsem ale zjistila, že mi nevychází peníze. On měl snad pravdu, říkala jsem si. Snažím se stále hospodařit sama, ale moc mi to nejde. Musím se zase trochu uskromnit. Nemůžu mu tu radost udělat a říct: ,,Měl jsi pravdu.“
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Leona Machálková touží po nové lásce: O deset let mladšího bych zvládla, chci ještě něco zažít
Související články
