Vít (62): Panenka z vetešnictví měla mou manželku pobavit. Místo toho nás čekala noc plná hrůzy

Záhadné příběhy čtenářů: Panenka z vetešnictví měla mou manželku pobavit. Místo toho nás čekala noc plná hrůzy
Zdroj: Pixabay

Když jim zemřel pejsek, Vítova manželka Karla probrečela celé dny. Víta napadlo, že jí přinese dárek a v malém vetešnictví pořídil usměvavou panenku...

Jana Jánská
Jana Jánská 05. 11. 2023 19:00

Nás pes Renda už byl nemocný a když zemřel, podle mě to bylo vysvobození. Byl jsem smutný, ale Karlu (62) to zasáhlo víc. Nedokázala se s tím smířit dlouho. Brečela několik dní a nebylo jí do řeči.

Chtěl jsem manželce přinést dárek

Když byla opravdu smutná i týden po Rendově smrti, napadlo mě, že jí přinesu dárek. Nechtěl jsem, aby to byl pes. Takové náplasti nemám rád. Pokud se Karla rozhodne, že si chce pořídit dalšího, tak s tím nebudu mít problém. Ale bylo to na ní.

Místo toho jsem chtěl něco, co ji pobaví. Na knížky moc není, do kina bych ji nedotáhl ani párem volů, a v tom, co teď hrají v divadlech, se zase moc nevyznám. Z práce jsem chodil pěšky přes město a koukal kolem sebe, jestli mi něco nepadne do oka.

Jednou jsem šel kolem vetešnictví a napadlo mě, že se podívám dovnitř. Možná tam budou mít něco, co by ji přivedlo na jiné myšlenky. To se mi sice povedlo, ale jinak, než jsem očekával...

Ve vetešnictví jsem koupil podivnou panenku

Vstoupil jsem do krámku, kde jakoby zastal čas. Poznával jsem tam spoustu věcí z mého dětství a hračky, které jsem kdysi sám měl. Bylo to něco úžasného a kdybych mohl, půl krámku bych si odnesl domů. Neustále jsem si musel připomínat, že hledám něco pro svou manželku. Mezi hračkami tam byla jedna panenka, která na první pohled vypadala docela vesele. Měla velká kukadla a usmívala se. Byla hadrová, takovou jsem tuším před lety viděl u své sestry. Ale zavrhl jsem ten nápad. Co by moje Karla dělala s panenkou?

Chodil jsem po vetešnictví a koukal dál. Pak jsem tu veselou panenku spatřil znovu. Nebyla předtím jinde? Přešel jsem do druhé uličky, ale mezi hračkami jsem ji nenašel. Vrátil jsem se zpátky a byla tam, kde jsem ji viděl podruhé. Zamyšleně jsem nad ní stál. "Přejete si?" zaskřehotal prodavač. A tak jsem se rozhodl, že vezmu manželce tu podivnou vysmátou panenku.

Když jsem Karle dal panenku, uchechtla se, ale bylo vidět, že má pořád špatnou náladu. Tak jsem panenku posadil v obýváku mezi rodinné fotografie, aby ji bylo dobře vidět. Už u večeře jsem zjistil, že panenka tam není. "Zlato, nevíš, kde je ta panenka?" zeptal jsem se manželky. "Netuším, nezapadla za skříň?" odpověděla, ale tam jsem ji nenašel.

Zažili jsme děsivou noc

Nechtělo se mi to už řešit, protože jsem byl unavený a chtělo se mi spát. Tak jsem si jen umyl zuby a šel si lehnout. Jenže spánek mi dlouho nevydržel, probudilo mě zaječení. Rychle jsem vyskočil z postele a hnal se do obýváku. Vyděšená Karla stála na gauči a koukala kolem sebe. "Ta... panenka..." vypadlo z ní. Pak jsem to zaslechl také. Pokojem se nesl šílený smích. Netušil jsem, odkud vychází. Šel jsem k manželce, když se mi něco otřelo o kotník. Zmateně jsem pohlédl dolů a viděl, jak pod gaučem mizí panenka. To už Karla utíkala do ložnice. A já za ní.

Zavřeli jsme za sebou dveře a čekali, co bude dál. Z obýváku se ozýval ten šílený smích. Neměl jsem odvahu vyjít ven. Telefony jsme nechali v obýváku, nebylo ani jak někomu zavolat. Ale vlastně, co bychom tak mohli říct? A tak jsme s Karlou do rána seděli na posteli a čekali, kdy to přestane. Byla to nejhorší noc mého života.

Ráno jsem se s trhnutím vzbudil a pohlédl na dveře. Byly zavřené, v bytě bylo ticho. Opatrně jsem je otevřel a nakoukl do obýváku. Panenka byla tam, kde jsem ji večer položil. Strčil jsem do ní násadou smetáku, ale nic neudělala, jen spadla na zem. Dostrkal jsem ji na dvorek a do ohniště. Byl jsem zpocený, jako kdyby venku bylo snad 50 stupňů. Když jsem panenku zapálil, zdálo se mi, že slyším její smích, ale z hodně velké dálky. Od té doby jsem ji už neviděl, ale dárkům z vetešnictví se raději vyhýbám...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Superstar Alžběta Kolečkářová o smrti milovaného partnera: První půlrok jsem jenom brečela a bránila naše děti

Související články

Další články