Tomáš (36): Nikdy jsem nechtěl dítě. Za pár měsíců se mi má jedno narodit a já nevím, co si počít

Nebudu lhát, nejsem ten typ muže, který chce nést odpovědnost za někoho dalšího. Tím myslím potomka. Velmi mi vyhovoval život svobodného mládence. Chodil jsem po večírcích, užíval jsem si se ženami a dlouho jsem netoužil ani po trvalém vztahu.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (33): Po šíleném potratu už nechci další děti. Jenže manžel na nich trvá. Co mám dělat?

Sama přišla s tím, že dítě nechce

Pak jsem ale poznal Dagmar (28). Zcela mě uchvátila. Všechny ostatní ženy vedle ní vypadaly jako šedé myši. Dalo by se říct, že ze dne na den jsem se ze sukničkáře stal věrným partnerem.

Nestálo mě to ani žádné přemáhání. Dášu jsem hluboce miloval. I tak bylo třeba, abych jí narovinu řekl, že děti nikdy nechci. Hledal jsem jen ten správný čas. Nakonec toto téma otevřela sama.

Tvrdila mi, že děti také neplánuje. „Dá se žít i bez nich,“ prohlásila. Spadl mi kámen ze srdce. Byla to žena přesně pro mě. Kamarádi nevěřili, že jsem se nakonec vážně usadil. Po dvou letech našeho vztahu jsem se cítil pořád šťastný. Dagmar mi dávala potřebnou volnost, nic mi nezakazovala, starala se o mě.

Mohlo by Vás zajímat:

Šimon (37): Přál bych si mít děti, ale partnerka nechce. Prý se bojí, co by po mně podědily

Ušila na mě boudu

Jednou se nás na rodinném obědě její matka zeptala: „A co vy dva, kdy se vezmete?“ Dívala se při tom na mě, ale Dáša byla pohotová: „Mami, nech toho, děláš, jako by na tom nějak záleželo. Máme se rádi i bez svatby.“ Já to celé doplnil o úsměv. Bylo to skoro neuvěřitelné. Vážně mám takové štěstí, že jsem našel ženu, která nechce ani svatbu, ani dítě?

Neřešil jsem to. Nebyl důvod jí nevěřit. Když jsme oslavili pět let našeho vztahu, přišla ale s něčím, co jsem ani v nejmenším nečekal. Jako by se nechumelilo mi oznámila: „Jsem těhotná, budeš táta.“ Vyprsknul jsem vodu, kterou jsem právě pil. „Co prosím? Vždyť bereš prášky, ne? Jak je to možné? Víš přece, že děti nechci. Ani ty, ne?“ odvětil jsem šokovaně.

Chrlil jsem otázku za otázkou a doufal jsem, že mě jen zkouší. Odvedla mě do koupelny, kde ležel těhotenský test. Nechápal jsem to. „Takže selhala antikoncepce?“ mumlal jsem s hlavou v dlaních. Dagmařin výraz ale prozrazoval něco jiného. „No, víš, já jsem postupem času změnila názor. Dítě si moc přeji, a tak jsem prášky vysadila,“ pokrčila rameny.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (35): Nechci se nikdy vdávat. Rodiče mi kvůli své víře dali ultimátum

Stanu se nedobrovolně otcem

Chytnul jsem se za hlavu a přemítal jsem, co dál. „Jak jsi mi to mohla udělat? Moc dobře si věděla, jak to mám. Navíc, tvrdila jsi mi to samé,“ právem jsem se zlobil. Chvíli jsme mlčky seděli na rohu vany. Pak do ticha pronesla ta osudová slova: „Já to dítě chci a také si ho nechám. Co uděláš ty, je mi jedno.“ A odešla z koupelny. Měl jsem v hlavě šílený zmatek. Celé to vnímám jako podraz.

Udělala to vědomě, aniž by se znovu ujistila, jak to cítím já. Teď se stanu nedobrovolně otcem. Bude mi přidělena role, o kterou nestojím. Mám sto chutí ji opustit, ať si poradí sama. Ale copak mohu? Tak se chlap nechová. Nyní je v sedmém měsíci. Uznávám, že jí bříško velmi sluší. Vypadá velmi šťastně. Bohužel zatím se na ničem, co se dítěte týče, nepodílím. Nejde mi to.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (32): Přítel si přál děti víc než já. Narodila se nám dvojčata a on udělal nečekanou věc

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.