Facebook
Instagram
Pan Šimon byl první, kdo vyřkl nahlas, že by chtěl založit rodinu. Jeho partnerka Jana ale jeho touhu nesdílí a po jedné velmi nepříjemné hádce mu sdělila pravý důvod. Bojí se totiž, že by děti byly po tatínkovi.
Jana oslavila před třemi měsíci třicáté narozeniny a já jsem si říkal, kdy jí začnou tikat biologické hodiny. O dětech totiž nikdy nemluvila, a to jsme spolu tři roky.
Hrozně jsme se pohádali
Mně se ta myšlenka ale zalíbila. Mám na to věk, finančně jsem zajištěný, a tak jsem si v duchu začal malovat, jaké by to bylo, kdyby se nám po domě proháněly děti. „Kdy bys zhruba chtěla mít děti?“ vyzvídal jsem nenápadně.
Jana se začala rychle vykrucovat. „Ty jo, nevím, teď se mi docela daří v práci,“ házela jednu výmluvu za druhou. „Ale děti máš ráda, ne?“ ptal jsem se dál. Odpověděla, že ano, ale že na ně zatím nemyslela. Nechal jsem to pár týdnů být a pak jsem jednou před milováním pronesl, že bych si naši intimní chvilku rád užil bez ochrany.
„To ne!“ vykřikla a začali jsme se hádat. Velmi se mě dotklo, jak rychle celou myšlenku na děti zavrhla, a samozřejmě jsem chtěl vědět, co za tím vězí. „Prostě se na to ještě necítím!“ vyštěkla a já jsem řekl něco, kvůli čemu se urazila: „Vždyť už ti bylo třicet.“ Ten večer, a i všechny následující, bylo toto téma tabu, protože takhle dotčenou jsem ji ještě neviděl.
Pak vyřkla tu největší hloupost
Jana mi poté dala seznam žen, které měly děti i po čtyřicítce, a já jsem šel do kolen. „Uvědomuješ si, kolik mi za deset let bude?“ snažil jsem se, aby mě aspoň trochu pochopila. Pohádali jsme se jak koně. Ona říkala, že to je její tělo a těhotenství i péči o dítě bude muset zastat především ona. Já se hájil tím, že jí budu pomáhat, ale zkrátka nechci být starý otec.
Ona mě ale ani na vteřinu neposlouchala, pořád opakovala, že pro mě by se nic nezměnilo, až jsem bouchl pěstí do stolu. „Ty nevěříš, že bych se o ně staral? Byl bych dobrý táta!“ apeloval jsem na ni. Jana trochu pookřála a říkala, že to ví. Vyjmenovala věci, kterých si na mně váží, a sice že jsem chytrý, hodný a slušný chlap, pak ale řekla něco, co se mě hluboce dotklo.
„Jenže jsi zrzavý. Jako mně se líbíš, ale co kdyby byly takové i naše děti? Víš, co by si vytrpěly?“ vyřkla tu největší hloupost, jakou jsem kdy slyšel. Později se mi omluvila, že to tak nemyslela, ale já jí to už nevěřím. Řekla ve slabé chvilce to, co si doopravdy myslí, a já silně uvažuji o tom, že ji už ve svém životě nechci.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Pokud máte i vy zkušenost, která vás zasáhla, a chtěli byste se s ní svěřit, napište na redakce@lifee.cz.
