Facebook
Instagram
Valerie našla v kině cizí kapesní zrcátko, a protože se jí líbilo, ponechala si ho. V odrazu ale vídala tvář cizí vyděšené dívky. Vypadala přesně jako ta, která se pohřešuje.
Na sedadle v kinosále zůstalo ležet zdobené kapesní zrcátko. Nechala jsem si ho, ale to jsem netušila, co mě čeká. V jeho odraze se zjevuje jeho majitelka, která je zřejmě po smrti.
Chodím ráda sama do kina
Když mám volné odpoledne, ráda si zajdu do kina. Nejsou tam davy a nemusím s nikým rozebírat děj filmu. Byl chladný den, přesto jsem se ocitla v sále sama. Nízkorozpočtový horor asi nikoho nezajímal. Spokojeně jsem si otevřela popcorn a sledovala strašidelný snímek.
Po skončení filmu jsem se protáhla a poprvé si všimla, že u sedadla vedle mě leží kapesní zrcátko. Bylo nádherně zdobené barevnými kamínky. Vzala jsem si ho a před sálem se ještě rozhlížela, jestli ho třeba někdo nehledá. Chtěla jsem ho nechat na pokladně, ale pokladní si zrovna na deset minut odskočila.
A tak jsem si ho nechala, takové zrcátko se občas hodí. Večer jsem zašla navštívit kamaráda do baru, kde pracoval. Chtěla jsem si upravit rtěnku, otevřela svůj nový nález a polekala se. Z odrazu na mě koukala úplně cizí tvář! Navíc vypadala značně vyděšeně!
Nikdo mi nevěřil, co zrcátko ukazuje
Měla jsem teprve druhou sklenku vína, takže bych neměla být namol. Zavolala jsem kamaráda, aby se podíval, jestli mě snad šálí zrak. Dělal si ze mně legraci a tvrdil, že vidí vlkodlaka. Pak mi doporučil pokračovat v nealku. Znovu jsem se podívala do zrcátka až doma, byla tam znovu - cizí holka s děsem v obličeji.
V noci jsem měla hrozné sny, zdálo se mi dokola o té dívce, která volala o pomoc. Nemohla jsem ji nikde najít, ztrácela jsem se v labyrintu ze zrcadel. Druhý den v práci jsem ze sebe udělala blázna ještě před dalšími kolegyněmi, žádná mi nevěřila. Myslely si, že si z nich dělám srandu.
Chtěla jsem zrcátko vrátit do kina, ale bylo zavřeno kvůli nějakému vyšetřování. Prý se tam vyskytovala žena, po které pátrá policie. Procházela jsem kolem stánku s novinami a spatřila obrázek oné pohřešované osoby. Normálně bych si jí nevšimla, ale byla to právě ta tvář ze zrcadla.
Začínám věřit, že je dotyčná po smrti
Žena se zatím nenašla, ale já myslím, že je to otázka času. V noci mě vzbudil výkřik, instinktivně jsem sáhla pod polštář pro zrcátko. Bylo rozbité a já mezi prasklinami uviděla les s rozhlednou. Věděla jsem přesně, kde to místo je!
Ráno jsem chtěla zavolat na policii a předat jim stopu. Jenomže co bych jim řekla? Sama těžko věřím, že se mi to opravdu děje. Mysleli by si, že jsem jen další z mnoha, co nabourává pátrání falešnými stopami. Rozhodla jsem se té věci raději zbavit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
