Facebook
Instagram
Vilma si vydechla, když se její maminka rozvedla. Dlouho věděla, že to mezi rodiči neklape. Jenže místo toho, aby maminka konečně vedla klidný život, vydala se na cestu samotářky se zvířaty.
Táta byl hlavní důvod, proč jsem šla studovat do jiného města. Kdysi to byl fajn chlap, ale ztroskotalo mu každé podnikání, do kterého se pustil. A tak byl postupně víc nevrlý a nedalo se s ním mluvit ani žít. Divím se, že to máma vydržela tak dlouho.
Naši se rozvedli
Maminka po jeho boku strádala a měla jsem pocit, že rozkvetla jen tehdy, když přišla na návštěvu za mnou. Chodily jsme po městě a zašly na něco dobrého do cukrárny. Bylo vidět, že si to užívá. Když nastal čas odjezdu, padl na ni smutek a do očí se jí tlačily slzy.
Dlouho jsem ji přesvědčovala, aby od táty odešla. Nechtěla o tom ani slyšet, prý si ho brala v dobrém i ve zlém. Ale já si myslím, že člověk by neměl trpět dobrovolně. Alespoň já bych se už dávno sbalila a odešla. Žádný chlap nestojí za to, abych kvůli němu zahodila život. Ten je totiž až příliš krátký…
A pak mi jednoho dne mamka zavolala a řekla, že mají rozvod za sebou. Vůbec nevím, kdy to upekla a jak se to stalo. Postavila mě před hotovou věc. Nejdřív jsem nevěděla, co jí na to mám říct. Byla jsem prostě v šoku. Ale jsem ráda, že to mamka udělala.
Máma se hodně změnila
Měla byt po babičce, který sice pronajímala, ale domluvila se s nájemníky, že si najdou něco jiného. Nechala jim čas, aby všechno proběhlo hladce. Moje máma je prostě na všechny tak hodná. I proto vím, že si zaslouží lepší život.
Pomohla jsem jí uklidit a zařídit si byt po svém. Byla opět plná energie a dobrá nálada z ní jenom sršela. Když jsme se loučily, vlastně jsem nebyla smutná. Těšila jsem se, že otevřela novou kapitolu svého života. A po dlouhé době jí při loučení tvář nesmáčely slzy, ale rozzářil úsměv.
Jenže po několika týdnech jsem postřehla změnu. Když jsem s maminkou volala, jako by mi neměla co říct. Byla tichá a bez nálady. „Mami, děje se něco?“ ptala jsem se jí, ale odpovědí mi byl jenom neurčitý zvuk. Úplně jsem ji viděla, jak pokrčila rameny.
Máma hledá útěchu ve zvířatech
Nedalo mi to a vybrala jsem se za ní na neohlášenou návštěvu. Znejistěla jsem už před dveřmi do bytu. Chodbou se linul podivný zápach, bylo cítit něco zvířecího. A na zemi byly fleky. Mám sice klíče, ale raději jsem zazvonila, abych k ní jen tak nevtrhla. Jakmile se rozezněl zvonek, zevnitř se ozvala směsice zvířecích zvuků. A do toho něco říkala mamka.
Dveře mi otevřela jenom natolik, kolik povoloval řetízek. „To jsi ty...“ pronesla bez pozdravu. Pustila mě dovnitř a já vešla do úplně jiného bytu, než byl ten, který jsem jí pomáhala zařídit. Všude byly chlupy. V obýváku pobíhalo několik psů, na skříni prskala kočka a podle zvuku vycházejícího z ložnice měla ještě snad papouška. „To jsou mí noví kamarádi,“ řekla a udělala rukou gesto, které mělo obsáhnout ten zvěřinec. „Pozdravte Vilmu,“ pobízela psy pobíhající kolem.
Věděla jsem, že máma nastartovala novou kapitolu svého života, ale netušila jsem, že ho zasvětí zvířatům. Vždyť jí není ještě ani padesát. Klidně si může najít nějakého slušného chlapa ve svém věku. Když jsem od ní odcházela, tentokrát se role vyměnily. Pro změnu jsem brečela já…
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
