Facebook
Instagram
Marta žila pětadvacet let ve fungujícím vztahu. Pak se najednou všechno začalo kazit. Když děti vyrostly a odstěhovaly se, její manžel Marcel začal pít. Doma dělal scény, křičel na Martu a vodil si opilé kamarády. Velmi těžce to nesla a nakonec neunesla.
S Marcelem (55) jsem žila pětadvacet let. I když naše manželství občas bylo „italské“, rozuměli jsme si a měli se rádi. Zplodili jsme dvě báječné děti a máme spoustu krásných zážitků.
Manžel se nudil a propadl alkoholu
Marcel nikdy neměl problémy s alkoholem. Občas si dal nějakou tu sklenku vína, pivo nebo panáka, ale nic, co by překročilo meze. První potíže nastaly až v době, když děti odrostly a odstěhovaly se od nás. Byl navíc nějaký čas bez zaměstnání a doma se evidentně nudil. Začaly mu vadit věci, které mi předtím nikdy nevytýkal. Štval ho třeba nepořádek na stole, neumyté talíře nebo příliš řídká omáčka k obědu. Pohádali jsme se, ale napětí mezi námi netrvalo moc dlouho.
Nastoupil pak do nové práce a náš vztah se urovnal. Vypadalo to, že vše bude ok. Jenže v práci se dostal do party kamarádů, kteří si v době volna rádi zašli „na jedno“. Zpočátku jsem s tím neměla potíže. Popovídal si s kluky a my si byli zároveň i vzácnější. Chodil ven pouze jednou týdně, což bylo v pohodě.
Jenže to byl pouze začátek. Do hospody totiž pelášil stále častěji a já zůstávala doma sama. Vracel se obvykle až v noci, byl hlučný a většinou i vulgární. Jednoho dne se přiřítil do ložnice a vzbudil mě. „Marto, hele potřebuju nutně dvě stovky, dlužím Mírovi za vodky. Kde máš nějaký prachy?“ řval v řádně podnapilém stavu. Řekla jsem, že mu žádné peníze nedám, ať laskavě ztichne, je noc a celý dům spí. „Co je mi do toho? Koukej vylézt z tý postele a dát mi prachy. Míra čeká před barákem,“ ječel na mě. Když jsem nereagovala, donutil mě vstát a dojít pro peněženku. Dala jsem mu dvě stovky, pak se zavřela v koupelně a brečela. Marcel chvíli něco mumlal, poté zalezl do obýváku a usnul na gauči.
Chtěl, abych ustlala kamarádovi
Druhý den ráno jsem si s ním sedla v kuchyni. Tvrdil mi, že to včera trochu rozjeli, že už to víckrát neudělá. Omluvil se a já mu uvěřila. Chvíli sekal latinu, pak mu ovšem zavolal kolega z práce, že se někomu z party narodil syn. A on to s nimi musí večer zapít. Sliboval mi, že se vrátí brzy a nedojde k žádnému excesu.
Souhlasila jsem. Jenže jsem byla naivní. Marcel přišel nalitej jak pupen. A sotva rozrazil dveře, začal křičet: „Marto, do prdele, proč jsi neuklidila? Je tady bordel jako prase.“ Pak spustil, že má hlad, ať mu něco uvařím. A hned. Strašně jsme se tu noc chytli. Týden jsem s ním mluvila. Až když zjistil, že se musí o sebe postarat sám, přilezl s prosíkem. Chlácholil mě, že tohle bylo fakt naposledy. Ať mu odpustím.
Jenže se nic nezlepšilo, mrzutých událostí přibývalo. Vrchol přišel jednoho dne, kdy těsně před půlnocí dorazil ještě s kamarádem Čendou, který se v předsíni opíral o skříň, aby neupadl. Že prý zapomněl někde klíče od bytu a bude dneska spát u nás. Ať mu ustelu v obýváku. Koukala jsem na manžela jako opařená. „Marceli, to přece nemyslíš vážně?!?“ vypálila jsem ostrým tónem. Pak jsem mu sdělila, že mě vůbec nezajímá, jestli má klíče, nebo ne. U nás rozhodně nocovat nebude. Jenže mě ignoroval a Čendovi řekl, ať si mě nevšímá.
Požádala jsem o rozvod
Naštvala jsem se. Vzbudila jsem kamarádku Moniku a zeptala se jí, jestli bych u ní nemohla přespat. Oblékla jsem se a odešla. Monča mě dlouho utěšovala, povídali jsme si několik hodin. Moc jsem toho nenaspala. Každopádně jsem ráno učinila zásadní rozhodnutí. S takovým člověkem už dál žít nechci a nebudu!
Další den jsem požádala o rozvod. Manžel kulil oči, žadonil, ať si to ještě rozmyslím. Že jsme spolu dlouho... Sliboval, že přestane pít, já ale jeho slovům už nevěřila. Po pětadvaceti letech manželství jsme se opravdu rozvedli. Sem tam je mi smutno a vzpomínám na krásné společné chvilky. Ale to už je dávno pryč.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
