Facebook
Instagram
Štěpánka žije v domě, který patří jejímu tchánovi Jaroslavovi. Ten ji nikdy neměl rád a dával jí to najevo. Pak několik let strávil v domově důchodců a Štěpánka si užívala klid. Teď se ale starý pán chce vrátit domů. Rád by umřel pod vlastní střechou. Štěpánka o tom nechce ani slyšet.
Před šesti lety jsem s manželem Viktorem (40) měla vážnou rozepři. Chtěl bydlet v domě svých rodičů i s jeho protivným otcem. Jaroslav (75) mě nikdy neměl rád! A co hůř, ani se nepokoušel něco předstírat. Bydleli jsme spolu měsíc a pak bylo jasné, že jeden z nás musí pryč. Nakonec odešel do domova důchodců a já si oddechla. Teď Viktor chce, aby táta dožil doma.
Tchán mě nikdy neměl rád
Když mě před lety Viktor představoval své rodině, jeho tátovi jsem se nezdála. Nazýval mě lacinou a nafoukanou cuchtou. A to mě vlastně neznal. I když jsem se snažila, cestu jsme si k sobě nikdy nenašli. S tchyní Mahulenou to bylo přesně obráceně. To byla božská ženská, kterou jsem měla vážně ráda. Obdivovala jsem ji i za to, že dokáže žít s tak protivným mužským!
K nim domů jsem mohla jen tehdy, když tam Jaroslav nebyl. Jakmile jsme se setkali, slízávala jsem jednu urážku za druhou. Nejhorší bylo, že se mě Viktor ani nezastal. Ve svém otci má vzor a vzhlíží k němu jako k modle. Zařekla jsem se, že k nim prostě chodit nebudu a vyhnu se tak zbytečným urážkám.
Před sedmi lety Mahulena zemřela. Trápila ji rakovina, které nakonec podlehla. Jaroslav zůstal sám. Manžel se mu snažil být po ruce, ale já pro něj nehnula ani prstem. Dlouhé roky jsem se mu vyhýbala a bylo mi tak lépe. Situace se změnila po pár letech, kdy jsem otěhotněla. Museli jsme najít větší bydlení, protože náš byt byl pro dítě malý.
Společné bydlení nepřichází v úvahu
Viktor navrhnul, abychom se nastěhovali k jeho tátovi. „Bude to super pro všechny, uvidíš," byl ze svého nápadu nadšený. „Budeme bydlet ve větším a ještě dohlédnu na tátu," díval se do budoucnosti. „Tys asi spadl z Marsu. Tvůj táta mě nesnáší. My dva nemůžeme bydlet pod jednou střechou," pěnila jsem. Viktor slíbil, že s tátou promluví.
Manžel vždycky věděl, jak na mě, takže mě nakonec ukecal. Měla jsem však jednu podmínku. „Jakmile na mě bude zlej, půjde z domu. Nebo já...“ řekla jsem víc než vážně. „On stejně zamýšlí, že půjde do důchoďáku," tvrdil manžel. Ale byla to jen lest, jak nás tam dostat. Vydrželi jsme to měsíc. Tchán mi dělal samé naschvály.
Obsluhovala jsem ho, uklízela po něm nepořádek. Nejednou zřídil záchod tak, že jsem měla chuť koupit nový. Tehdy jsem bouchla do stolu. „Buď já, nebo on," udeřila jsem na manžela. Viktorovi se podařilo otce přesvědčit, aby šel do domova seniorů. Čas ukázal, že mu to prospívá. Měl k sobě stejně staré lidi. A nám začalo několik let klidného bydlení.
Manžel chce, aby jeho táta dožil s námi
Teď se ale situace změnila. Jaroslav začal blbnout, nechce jíst ani pít. Nedávno prodělal covid a zápal plic. Měl na kahánku a manžel se lekl. Tchán na něj začal tlačit, že chce dožít doma. Možná budu vypadat jako necita, ale vím, že ho jen citově vydírá. Zkrátka ho to tam přestalo bavit. A tak vymýšlí. Viktor na to slyší a chce vzít tátu domů.
Já s tím ale nesouhlasím. Jaroslav potřebuje na některé úkony pomocnou ruku. Já se starám o našeho syna Matěje a už nemám sílu utírat další zadek. Nehodlám svůj život obětovat někomu, kdo mnou pohrdá. Už to vidím, jak mi zase dělá schválnosti. Cítím se jako v pasti. Nechci z baráku odejít, jsem tam ráda. Viktor ale má jasno. Na Vánoce už chce mít tátu doma. A já nic nezmůžu. Jaroslav je pořád majitelem domu, ve kterém žijeme...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
