Luboš (40): Manželce po porodu ruplo v kouli. Je to tak zlé, že je mi v práci lépe než doma

Co manželka porodila dceru Veroniku, hodně věcí se mezi námi změnilo. Doma se v jednom kuse křičí a nadává. Přestalo mi tam být dobře, a tak trávím víc času v práci. Vlastně se nebojím říct, že se tam cítím lépe než doma.

Mohlo by Vás zajímat:

Hubert (34): Manželka posílá děti proti mně. Vůbec nechápu, co tím sleduje

Manželka na mě byla během těhotenství zlá

Do narození dcery Veroniky se manželka Martina (36) dokázala ovládat. Držela svoji výbušnou povahu pod pokličkou a manželství nám klapalo. Občas na mě křičela nebo do mě bezdůvodně rýpala, ale dalo se to snést. Někdy prostě potřebovala vyventilovat svůj vztek.

Prosadila si, že chce dítě, i když jsme se roky bavili o tom, že žádné nechceme. Pak se toho hodně změnilo. Už během těhotenství jsem vnímal, jak se nám spolu těžko mluví. Začaly pracovat hormony a já se pro ni stal hromosvodem. Často jsem to vyprávěl klukům v práci. A ti, jakožto zkušení ženáči, mi tvrdili, že si tím také prošli.

Říkali: „Vydrž, kámo, až porodí, tak se zase srovná." A já jim věřil. Takže jsem Martinu nechal, aby na mě řvala a ponižovala mě. Vždycky, když jsme měli nějaký výstup, bylo vidět, jak se jí ulevilo. Když jí kolečko v hlavě naskočilo zpět, přišla a omluvila se. Nebylo to sice lehké období, ale věděl jsem, že to vydržím, protože jde o přechodnou dobu.

Mohlo by Vás zajímat:

Damián (36): Manželka slíbila, že po porodu přestane tolik pracovat. Pak nechápu, proč přespává v kanceláři

V práci je mi líp než doma

Jak se ale ukázalo, vztek ji neopustil ani po porodu. Naše dcera Veronika je na světě půl roku. A po celou tuto dobu si vedle své ženy přijdu jako nula. Každý den poslouchám, jak jsem k ničemu, jak nic neumím. I na to měli kluci odpověď. „To víš, ještě ji čeká šestinedělí, ale pak, kámo, to bude fakt v pohodě. Budete šťastná rodinka," utěšoval mě Jindra.

Pořád čekám na den, kdy dojde na jeho slova. Nic se ale neděje. Martina je na mě pořád zlá a dává mi najevo, že nic neznamenám. Naše rozhovory jsou jen hádky a to, jak se v jednom kuse omlouvám.

Mojí útěchou je práce. Tam si mě lidé váží, umí mě pochválit a mají mě rádi. A to je to, co teď potřebuji. Mít pocit, že mě má někdo rád a záleží mu na mě. Nedávno mě šéf pochválil za dobře odvedenou práci. Byl jsem z toho tak naměkko, že jsem mu se slzami v očích padl kolem krku.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (27): Přítel se mnou v těhotenství přestal spát. Když jsem se ho zeptala na důvod, nestačila jsem se divit

Potřebuji, aby mě manželka měla ráda

A tak jsem začal utíkat do práce. Trávím tam víc času než doma, kde mě nic dobrého nečeká. Martina se změnila. Možná taková byla vždycky a porod to jen vypustil ven. Možná lituje toho, že si prosadila dítě, které teď nezvládá. Chtěl jsem pomáhat a být s nimi, ale ona mě svým chováním odehnala.

Je mi jasné, že moje útěky do práce situaci akorát zhoršují. Teď má Martina skutečný důvod nadávat mi a být na mě zlá. Já ale nemůžu být někde, kde nejsem vítán. Napadlo mě, že by nám prospělo jít od sebe. Jenže ji mám rád, i malou Veroniku, byť mě skoro nezná. Teď jsem ale táta na baterky, protože mi žena pošlapala sebevědomí. Už i kluci tvrdí, že tohle s hormony nemá nic společného. Nevím, co mám dělat, aby se Martina změnila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Felix (37): Manželka se po porodu chová divně. Bojím se, že nejde o hormony, ale normálně jí hráblo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.