Štefan (35): Bál jsem se, že zklamu rodinu, když přijdu o práci. Naše nouzové řešení mě ale dojalo k slzám

Za poslední roky jsme každé léto jezdili k moři a děti se na to těšily už od jara. Bral jsem to jako naši tradici. Loni v květnu mě ale propustili, protože zrušili celé oddělení. Dovolenou, na kterou jsme měli složenou zálohu, jsme museli zrušit a hotel nám vrátil jen polovinu peněz.

Hanuš (52): Obětovali jsme s manželkou úspory na dceřin sen. Když jsem jí navrhl návrat domů, zablokovala si mě

Nechtěl jsem děti zklamat

Doma jsem to tajil čtrnáct dní. Každé ráno jsem odcházel „do práce“ a seděl jsem v knihovně. Iva na to přišla, když jí volali z úřadu práce. Dohadovali jsme se v kuchyni dlouho do noci. Vyčítala mi, že jsem jí nic neřekl, a já odpověděl, že jsem nechtěl, aby se bála. Měl jsem na sebe vztek.

Ale dětem jsem dovolenou nechtěl upřít. Zavolal jsem bývalému kolegovi, jestli mi nepůjčí stan. Měl dva a jeho strýc u Telče povoloval táboření na louce u rybníka. Iva se zprvu bránila, že bychom nikam jezdit neměli a měli bychom šetřit, ale já se nemínil dovolené vzdát. „Bude to skoro zadarmo a děti budou mít dobrodružství.“

Dětem jsme oznámili, že místo moře pojedeme stanovat a že si stan postavíme sami. Syn se zeptal, jestli tam bude Wi-Fi. Dcera chtěla vědět, jestli tam budou žáby. Řekl jsem, že žáby určitě a Wi-Fi ne.

František (62): Nevlastní dcera mě dvacet let přehlížela. Až nedávno se ukázalo, že mi přeci jen trochu věří

Možná to zopakujeme

První noc pršelo a stan netěsnil. Spali jsme namačkaní u sebe a Iva se zlobila, že jsem nezkontroloval plachtu. Ráno jsem ale našel ve vsi pekárnu a přinesl čerstvé rohlíky a kávu a Iva pookřála. Děti nejprve nebyly nadšené, ale když jsme šli na výlet a sbírali houby, pookřály i ony. Třetí večer u ohně se Honza zeptal: „Tati, ty jsi nás sem vzal, protože nemáme peníze?“

Chvíli jsem mlčel, ale pak jsem se rozhodl říct pravdu. Odpověděl jsem, že ano, že teď máme trochu hubenější rozpočet, ale že to bude zase dobré a že k moři zase pojedeme. Syn pokrčil rameny a řekl mi, že to ani nemusíme. Že tady je líp, protože tu nejsou lidi a není to takové horko.

Po týdnu jsme se vrátili domů opálení a s kapsami plnými kamínků. V září jsem nastoupil do nové práce. Loni jsme zase jeli k moři a syn celou dobu vzpomínal na to, jaký klid u rybníka byl, takže jsme se dohodli, že jakmile bude možnost, vrátíme se tam. Třeba jen my dva.

Lída (33): Máma mi kdysi zkazila velkou šanci. Až po její smrti jsem pochopila, co se v té době dělo

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].