Vilma (23): Děda utíkal denně hrát hokej a babičku tím rozčiloval. Ta ale přišla na způsob, jak mu být nablízku

Děda a babi pochopili, že si musí užívat každý den. A to i jako pár. Jsou plní elánu a pořád pro nás jako vnoučata i celou rodinu pořádají nějaké rodinné setkání, párty a různé aktivity například pobyty na horách a podobně. Každému bych takové prarodiče přála. Jenže žádný vztah se neobejde bez občasných mráčků a ani ten jejich nebyl výjimkou.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (32): Tchán mi vyčítá, že jeho syn se kvůli mně změnil. Má pravdu, ale podle mě mu to jen prospělo

Sázky byly jejich koření vztahu

Nevím, kde brali tolik energie, ale byli neuvěřitelně aktivní a soutěživí. Děda s babičkou se pořád v něčem hecovali – třeba kdo dřív doběhne do pekárny na druhém konci města. Takových sázek mezi nimi bylo snad stovky. Každá naše návštěva začínala tím, že si zrovna něco dokazovali.

„Ty tam nevyběhneš do dvou minut,“ popichoval děda babičku, když ukazoval na místní rozhlednu. Babička mu to samozřejmě nehodlala nechat zadarmo. „A ty nedáš městský trojboj do první desítky!“ Jenže děda to zvládl, doběhl druhý. A tak to u nich fungovalo pořád dokola. Jeden výmysl střídal druhý, ale právě to bylo jejich tajemství, proč jim to celé ty roky tak skvěle klapalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (30): Měla jsem jen kolegyni omluvit na rande. Nakonec se to zvrtlo v něco úžasného

Děda dostal skvělou nabídku

Děda dostal nabídku, která se neodmítá. Městský hokejový klub ho oslovil, jestli by nechtěl trénovat juniory. Dlouho váhat nemusel. Hokej byl celý jeho život. Kdysi hrával na slušné úrovni a přestože už měl brusle dávno pověšené na hřebík, chuť předávat dál, co umí, v něm nikdy nezmizela.

Babička měla pro sport taky pochopení. Sama se celý život pohybovala kolem tělocviku, gymnastiky a trénování dětí. Takže když děda přijal nabídku, nestavěla mu žádné překážky. Naopak, byla první, kdo mu ráno pomáhal hledat chrániče nebo mazal chleby na cestu na stadion.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (33): Zamilovala jsem se na první pohled a následovala svatba. Dnes je láska pryč a my se pořád jen hádáme

Hokej ho zcela pohltil

Od chvíle, kdy děda nastoupil jako trenér, jsme ho vídali čím dál méně. Každý den se vracel domů pozdě. Jednou kvůli trenérské poradě, jindy zase po schůzce s rodiči malých hráčů. Hokej ho úplně pohltil. Na jednu stranu bylo krásné vidět, jak ho to baví, na druhou se pomalu začínal babičce vzdalovat.

Když jsme se jí zeptali, jestli jí to nevadí, jen mávla rukou: „No co mám s tím dědkem dělat? Doma neposedí a přivázat ho nemůžu,“ řekla to s úsměvem, ale v očích jí cosi zajiskřilo. A my tehdy ještě netušili, že už má svůj plán.

Mohlo by Vás zajímat:

Bronislava (38): Nesnáším děti, a tak vlastní určitě nechci. O to víc nechápu, proč je tak přitahuji

Babička si k němu našla rafinovanou cestu

Najednou se začala ztrácet i babička. Tu zmizela na celé odpoledne, jindy se vrátila domů s tajemným úsměvem, jako by si něco potichu užívala jen pro sebe. Vypadalo to, že už má dědečka tak trochu plné zuby. V duchu jsme si říkali, jestli mu náhodou nedává malou soukromou lekci. Jenže jsme se spletli.

Jednoho dne se prostě objevila na zimním stadionu. Přišla za dědou na led, v ruce termosku a čerstvě připravenou svačinu. „Tak Arnošte, a teď zase spolu,“ pronesla. A děda na ni šibalsky mrknul, jako za mlada. Od toho dne se stala jeho pravou rukou. Oficiálně asistentem trenéra, neoficiálně ženou, která to celé drží pohromadě. A tak se u nás v rodině žije hokejem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ingrid (43): Bývalý přítel mi začal škodit pět let po rozchodu. Bojím se, čeho všeho je ještě schopný