Marie (30): Měla jsem jen kolegyni omluvit na rande. Nakonec se to zvrtlo v něco úžasného

Moje kolegyně Bára poslední rok žije seznamováním. Zařekla se totiž, že si do třicítky najde chlapa. Chápu ji, i já bych už někoho použitelného chtěla. Poslední zkušenosti mě ale odradily, a tak netlačím na pilu, nechávám tomu volný průběh a bavím se randícími historkami, co mi Bára vypráví.

Mohlo by Vás zajímat:

Ctirad (42): Chtěl jsem manželku překvapit a naplánoval romantický večer. Na tohle rande asi nikdy nezapomeneme

Kolegyně se dostala do nepříjemné situace

Byl pátek odpoledne a v kanceláři už to pomalu utichalo. Bára byla od rána rozrušená – čekalo ji první rande s mužem, kterého poznala přes seznamku. Psali si dlouho a vypadalo to prý nadějně. Jenže už po obědě jsem si všimla, že je bílá jak stěna. Snažila se dát nějak do kupy, ale kolem čtvrté za mnou přišla úplně zoufalá.

„To rande nedám. Mám migrénu jak vrata. A aby toho nebylo málo, zapomněla jsem si nabít mobil a před chvílí mi kleknul.“ „Uff, to je mi fakt líto,“ odpověděla jsem. „Uděláš pro mě něco? prosebně na mě koukla.

„Nevím, kdy se dostanu domů, abych si ho nabila a nechci, aby tam na mě Lukáš zbytečně dlouho čekal. Dojdeš mu prosím říct, že nepřijdu? Pamatuješ si ho z fotky, ne? A měl by mít rudou růži...“

Bylo mi jí opravdu líto. Pořádně se jí to zkomplikovalo a to se tak těšila. Ráda jsem to pro ni udělala. „Prostě mu jen vysvětlím situaci a půjdu domů,“ říkala jsem si.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (42): Jsem královna trapasů. Na rande jsem šla se spodním prádlem v kapuci

Pozval mě nečekaně na skleničku

Když jsem dorazila, poznala jsem ho hned. Vysoký, elegantní a fakt pohledný týpek, co měl na stole domluvenou květinu. Trochu zaraženě se postavil, když jsem k němu přišla.

„Dobrý večer, nejsem ta, na koho čekáte,“ usmála jsem se. „Ale posílá mě Bára. Omlouvá se. Není jí dobře a vybil se jí telefon...“ Místo zklamání se rozesmál: „To je škoda. Ale když už jste tady a vážila jste cestu, mohu vás pozvat na skleničku?“

Nečekala jsem to. „To se nehodí...“ vyhrkla jsem hned, ale on mě nakonec přemluvil. Pak jsme si začali povídat. O všem. O práci, cestování a o tom, co nás těší i štve. Jako by to bylo naše rande. Cítila jsem se uvolněně jako už dlouho ne a jemu to očividně také sedlo. Bylo to tak nečekané, zvláštní a zároveň tak příjemné...

Mohlo by Vás zajímat:

Nela (41): S ženatým přítelem jsem vyrazila na první rande mezi lidi. Tak šílenou dohru jsem tedy nečekala

Třeba to bylo opravdu osudové setkání

Když jsme se loučili, řekl: „Dneska to byl tedy zvláštní večer, ale mám chuť tě poznat líp. Můžu se ozvat?“ Bylo mi trapně. Věděla jsem, že to není vůbec správné, ale nakonec jsem mu číslo dala. Myslela jsem si, že se neozve. Měl by se přeci sejít s Bárou...

Ale nakonec se ozval. Už druhý den. Napsal, že jsem ho okouzlila. A já? Měla jsem to stejně, ale zároveň mě tížily výčitky svědomí. Takhle to přeci dopadnout nemělo. Měla jsem jen vyřídit vzkaz a zmizet. Jenže, copak jsme věděla, že se to takhle zamotá? Že mě neznámý muž takhle okouzlí?

Teď nevím, co dál. Báře jsem samozřejmě o neplánovaném večeru neřekla. Čekám, až se Lukáš rozhodne, zda dá šanci Báře, nebo našemu jiskření. Nikdy jsem nevěřila na osud nebo náhody. Ale tohle? Něco se ve mně změnilo. Třeba to má všechno svůj důvod, a jestli z toho něco bude, budu to muset Báře říct, ale obávám se, že nebude mít pochopení.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Míša (33): Omylem jsem dorazila na rande do jiné kavárny. A nečekaně tam potkala toho pravého