
Říká se, že lásce se nedá poručit. Pavel o tom ví své. Je totiž zasnoubený s Veronikou a myslel si, že právě s ní stráví zbytek života. Všechno ale změnil okamžik, kdy mu představila svou mladší sestru. Úplně ho okouzlila a navíc zjistil, že mají společný jeden velký koníček...
Ještě donedávna jsem měl život hezky nalajnovaný a těšil jsem se, až si svou přítelkyni vezmu za ženu. Jenže stalo se něco naprosto nečekaného. Dostal jsem se do velkého citového zmatku. Poznal jsem totiž její sestru a úplně se do ní zbláznil. Místo plánování svatby teď řeším, jak zvládnout situaci, ve které hrozí, že přijdu o obě ženy...
Všechno vypadalo ideálně
S Veronikou jsme spolu byli dva roky a já měl pocit, že jsem konečně našel tu pravou. Je krásná, chytrá, podporuje mě, smějeme se stejným věcem a i naše hádky mají grády, které k nám nějak patří. Před pár měsíci jsem ji na romantickém víkendu požádal o ruku. Řekla nadšeně „ano“ a všechno vypadalo ideálně. Dokonce jsme už začali objíždět místa, kde by se naše veselka mohla příští rok konat...
Jelikož její sestra žila delší dobu v zahraničí, nestihli jsme se doteď poznat. Viděl jsem ji jen na fotce a už tenkrát jsem byl překvapený, jak jsou si podobné. Jen Lucie měla sportovnější a propracovanější postavu. „Budeš milovat i moji sestru, je taková střelená, ale skvělá,“ říkala mi Veronika jednoho večera, když se konečně blížilo naše osobní setkání.To jsem ještě netušil, jak moc bude naše setkání osudové a jak budou její slova pravdivá.
Spojila nás běžecká vášeň
Když jsem Lucii poprvé potkal, vypadala jako na fotce. Prostě mladší a štíhlejší verze Veroniky. Nejvíc mě zaskočilo, kolik toho máme společného. Běh je moje vášeň a ukázalo se, že Lucie je na tom podobně. Dokonce jsme se oba chystáme na stejný závod.
„Hele, nechceš někdy trénovat společně?“ navrhla jednou. A mně to přišlo naprosto přirozené. Bohužel Veronika na sport moc není, a tak moje nadšení do běhu nesdílí.
S Lucií jsme nakonec začali trénovat pravidelně. A z našich výběhů jsem se vracel plný endorfinů. Nejen ze sportovního výkonu. Lucie mě úplně okouzlila a mně začalo docházet, že se řítím do velkého průšvihu...
I z jejího chování jsem cítil velké sympatie, ale pořád se snažila držet si odstup. Moc dobře věděla, že víc si dovolit nemůžeme. Jednoho dne jsme se zastavili u rybníka při západu slunce. Nejraději bych ji při té krásné romantické atmosféře políbil. Tak moc mě přitahovala, ale bál jsem se udělat krok navíc... „Víš, Pavle… někdy si říkám, jestli tohle není špatně,“ řekla tiše. A já věděl, že to cítí stejně. Ale ani jeden nevíme, co s tím.
Mám v sobě chaos
Jsem úplně ztracený. Každým dalším během se do Lucie zamilovávám víc. Nejde jen o tělesnou přitažlivost, ale o duševní blízkost, kterou najednou s Veronikou tolik necítím. Dokud jsem nepotkal Lucii, netušil jsem, že mi něco chybí, nebo že může být ještě něco víc. Ale evidentně ano...
„Neměla bych se ti vůbec ozývat,“ napsala mi jednou po tréninku. „Ale nemůžu si pomoct.“
Stojím na křižovatce. Svatba se blíží a Veronika už začíná plánovat. Sní o bílých šatech a životě se mnou. A já ji nedokážu kazit radost a ublížit jí. V noci špatně spím a pořád přemýšlím, jak z toho ven. Láska si zkrátka někdy najde cesty, které si nevybíráme. Ale tohle je jeden z největších morálních střetů, jaký jsem kdy zažil.
Bojím se, že když se Veronice přiznám, ztratím obě. Je totiž velmi pravděpodobné, že Lucie bude nakonec na straně své sestry. A nebude chtít o ni přijít. Ale zároveň mám strach z toho, že bych mohl celý život žít s někým, koho sice mám hodně rád, ale nemiluji tak jako její sestru.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].