
Dominika chtěla mít svatbu do třiceti, ale s láskou neměla příliš štěstí, a tak se rozhodla vdát z rozumu. Před svatbou potkala někoho, do koho se zamilovala. Milenec jí však nemohl nic slíbit, a tak svatbu nezrušila.
S Jirkou (33) mám jistotu, protože mě miluje. Chvíli před svatbou jsem potkala Davida, do kterého jsem blázen. Přála jsem si, aby mi vdavky rozmluvil, jenže na to se známe krátce.
Jeho kamarád mě úplně rozhodil
Toužila jsem se vdát před třicítkou a stíhám to s „odřenýma ušima“. Můj problém spočíval v tom, že jsem si vybírala většinou nevhodné muže. Teprve s Jiřím jsem viděla jasnou vidinu manželského života, jen to mělo jeden háček. Nikdy jsem ho nemilovala. Na svatbě jsme se domluvili jednou u snídaně a pak mi dal dost ošoupaný prstýnek po babičce.
Stejně se mi ale ulevilo, že ten velký krok stihnu ještě dřív, než budu stará. Snažila jsem se nemyslet na to, že ho vlastně vůbec nemiluji. On miloval mě a to přeci stačí! Vždycky ve vztahu miluje jeden víc. A tak jsem si svoje plány rozumně obhájila. Jenže pak se objevil David.
Měl to být jeden ze svatebních hostů, člen kapely a dávný Jirkův kamarád. Neuměla jsem si ty dva představit jako přátelé, jsou naprosto rozdílní. David byl chlap, co mě nenechal chladnou a bývala bych se v tom nepitvala. Jenže jsem s ním měla zajistit hudbu na naši veselku a strávit s ním dost času. Byla jsem jak malá holka. Rudla jsem a koktala, úplně mě odzbrojil. Nejhorší bylo, že to poznal.
Prožila jsem s ním románek
„Ty nevypadáš, že se za chvíli vdáváš. Upřímně, vysíláš dost jiný signály,“ řekl mi na rovinu, když mě doprovázel kolem parku před naším domem. Protože jsme si už za večer řekli dost věcí, byla jsem k němu také upřímná. „No, nečekala jsem, že před obřadem potkám zrovna tebe.“
A protože ta smršť citů byla vzájemná, šli jsme rovnou k němu domů a začali jsme se tajně vídat. Chvíli jsem to brala jako poslední povyražení před manželským slibem. Pak jsem ale začala doufat, že David cítí něco silnějšího a ve svatbě mi bude chtít zabránit. Uvažovala jsem o tom, jaké to bude, až oznámím, že všechno ruším.
Nebo přijde David přímo na obřad a zakřičí, ať si Jirku neberu. Popadne mě a odvede pryč. Upřímně jsem čekala až do svého přiškrceného „ano“, ale David se neobjevil. Moc dobře věděl, že překazit svatbu by pro něj byl příliš velký závazek. Musel by mi za to nabídnout něco víc a na to nebyl připravený. Chápu, že po měsíci vztahu to bylo velké sousto.
Slzy nebyly falešné
Během svatebního dne jsem průběžně plakala a nebylo to štěstím. Celou dobu jsem si uvědomovala, do jaké šlamastyky jsem se to dostala. Budu žít s někým bez lásky a možná jsem ztratila někoho, s kým bych byla šťastná. Ani David ani já jsme nehodlali pokračovat v aférce poté, co budu mít na ruce snubní prsten.
Proč jsem sama svatbu nezrušila? Neměla bych jistotu, že to s Davidem dobře dopadne. Riskovala bych ztrátu solidního partnera, co mě jen tak neopustí. Když jsem ale Davida viděla na svatbě a na pódiu, věděla jsem, že láska k němu jen tak nezmizí.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].