Dáša (29): Po škole jsem dostala prestižní místo, kde jsem nic nemusela. Až po letech jsem se dozvěděla proč

Když jsem po škole nastupovala do práce, měla jsem pocit, že se mi plní sen. Velká firma, známé jméno, skvělá adresa. Byla jsem přesvědčená, že mě vybrali kvůli mým výsledkům, a byla na sebe hrdá. Rodiče se radovali se mnou, hlavně táta, který se všude chlubil, že má dceru v prestižní společnosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Mirka (37): Po letech velké kariéry a neexistujícího osobního života jsem začala pracovat v krematoriu. A našla jsem klid

Začátky ve firmě snů byly dost opatrné

První týdny byly zvláštní. Dostávala jsem jen jednoduché úkoly, které se daly zvládnout za pár minut. Myslela jsem si, že je to normální, že mě prostě zaučují. Ale ubíhaly měsíce a nic se neměnilo. Zatímco ostatní kolegyně měly plné ruce práce, já seděla u stolu a vyplňovala čas tím, že jsem dělala kávu nebo se dobrovolně hlásila na různé firemní akce. Nikdo si na mě nestěžoval, ale také mi nikdo nic pořádného nesvěřil.

Říkala jsem si, že asi něco dělám špatně. Přihlásila jsem se na kurzy, učila se po večerech, nabízela jsem se na nové projekty. Odpovědi byly vždycky neurčité: „Dobře, Dášo, děkujeme. Tvoje vědomosti a schopnosti určitě využijeme, ale spíš jinde.“ Občas jsem měla pocit, že mě tam vlastně ani nechtějí, jen nevědí, jak mi to říct.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (25): Dostala jsem luxusní nabídku být hosteskou. Po první akci jsem skončila v nemocnici

Pravda mi vyrazila dech

Vydržela jsem tam skoro tři roky, než jsem sama odešla. Našla jsem si jinou práci, tentokrát v menší firmě, kde jsem konečně měla pocit, že dělám něco užitečného. Na svou první práci jsem už skoro nemyslela. Nakonec to nebyl vůbec špatný záznam v životopisu.

Až o pár let později jsem se to dozvěděla. Táta se u piva rozpovídal před mým manželem. Prý když se firma rozhodovala, koho najme na rekonstrukci kanceláří, on jim jako stavební dodavatel dal výraznou slevu. Na oplátku mu slíbili, že přijmou jeho dceru. Místo, které mi dali, vůbec nepotřebovali obsadit.

Seděla jsem a poslouchala, jak to říká s naprostým klidem, jako by mi právě sdělil něco, na co mám být pyšná. Nedokázala jsem odpovědět. Došlo mi, že celé ty roky jsem si myslela, že jsem něco dokázala, ale ve skutečnosti jsem tam byla jen proto, aby si dva muži potřásli rukou nad obchodem.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (40): Na večírku jsem náhodou odemkla kolegův telefon. To, co jsem v něm našla, mě bude pronásledovat do konce života