Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Lucie poslední dobou bojuje s vlastními negativními emocemi. Má pocit, že život skončil a že už jí nečeká nic hezkého. Jen starosti, povinnosti a stáří. S lehkou závistí sleduje dceru, jak prožívá první lásky.
Dcera se mi narodila lehce po třicítce. S manželem jsme si její výchovu užívali a dívali se, jak se z malinké holčičky stala dospívající slečna. Před rokem dcera oslavila plnoletost.
Kdysi jsem uměla být taky spontánní
Jsem čtvrt století vdaná. S manželem máme hezký vztah. Je založený na respektu, důvěře, toleranci a vzájemné lásce. Kdysi jsme byli zamilovaní. Silně a vášnivě. Kdysi jsme se milovali celou noc. Kdysi jsme se líbali na uvítanou. Kdysi jsem vnímala manželovy lačné pohledy. Cítila jeho doteky, kdy měl potřebu se mě letmo dotýkat během dne.
Dnes je to jiné. Velice jiné. Neříkám, že horší. Jen jiné. Naše touha se změnila v kvalitní vztah založený na důvěře. Zamilování se změnilo v lásku. Ale jinou, stálou v čase. Z milenců jsme se přetransformovali na nejlepší kamarády. Vášnivou noc vystřídal občasný manželský sex. A takto mohu pokračovat do nekonečna.
Smutek v sobě nedokážu potlačit
Mám v sobě ještě touhu zažít něco hezkého. Cítit lásku a vášeň. Ale zodpovědnost mi to nedovolí. Respekt k manželovi by mi nedovolil najít si milence. A tak jsem rozumná holka. Přijala jsem roli manželky, matky, kamarádky a hospodyně. Své frustrace a smutky uzavírám hluboko do sebe.
Jenže jsem to asi nezpracovala kvalitně, jelikož jsem se přistihla u podivného pocitu. Závidím své mladé dceři. Závidím jí jiskru v oku. Touhu poznávat, životní energii a stav, kdy má vše před sebou. Kdy jí čeká zamilovanost, divoké a silné emoce, vášnivé zážitky a objevování světa. Závidím jí její start v životě.
Za své pocity se stydím a tajím je
Vnímám, že moje pocity jsou přes čáru. Je přirozené, že život běží každému stejně. Mladí jsou po čase staří, rodí se nová generace a stará umírá. Ale já se necítím ještě do starého železa. Ač vlastně tak žiji. Bez emocí, bez vzrušení. Mnoho lidí mi závidí náš stabilní vztah. I já jsem za něj ráda.
Ale když je člověk s někým čtvrt století, je to vše takové jiné. Kamarádské. Už dávno nemám v očích to, co moje dcera. Své dceři neustále říkám: „Užij si každý den. Život strašně rychle letí a teď jsi na vrcholu svého ženství. Teď jsi nejkrásnější květina.“ Dcera se na mě dívá a myslí si, že jsem trapná. Jenže já vím své. Roky v životě plynou neskutečně rychle a najednou mi bude padesát.
Klaudie (22): Kamarádka mi záviděla, tak se rozhodla, že mi něco provede. Zvolila velmi drsný způsob
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
