Darina (35): Myslela si, že budeme nejlepší kamarádky napořád. Dnes mezi námi stojí obrovská propast

Nečekala jsem, že mě a moji nejlepší kámošku mateřství tak rozdělí. Opravdu jsme každá jinde a zkušenost s dítětem je nepřenosná, takže mě Jana vůbec nechápe. Pořád by si chtěla povídat jako dřív, ale já už považuji život před dítětem za nesmyslný.

Tereza (43): Odpustila jsem nevěrnému příteli. Nejlepší kamarádka mě za to zavrhla

Kamarádky v dobrém i zlém

S Janou jsme si zažily svoje a vždycky jsme dokázaly jedna druhou podržet. Rozchody, průšvihy, nová zaměstnání, stěhování i nové lásky. Všechno jsme spolu prožívaly a byly jsme v kontaktu denně alespoň na telefonu. Mluvily jsme spolu klidně několikrát denně.

Obě máme stálého partnera, já už stihla založit rodinu, Jana ještě ne. Zatím si ten její přítel potřebuje podle jeho slov „ještě užít svobody“ a ona s ním souhlasí. Jana si po třicítce řekla, že už není důvod to odkládat. Můj přítel se na dítě těšil a naštěstí nám to rychle vyšlo.

Jsem vděčná za to, jak hladký průběh mělo moje těhotenství i přechod do mateřství. Jen mi hodně chybí Jana, se kterou to je prostě už úplně jiné. V těhotenství jsme spolu ještě chodívaly ven, cvičit anebo do kina. Už jsem byla občas zadýchaná a nevrlá, bylo mi stále zle a Jana pro mě neměla pochopení.

Michaela (40): Kamarádka se rozvádí a chce, abych nenáviděla jejího muže stejně jako ona

Mateřství nás rozdělilo

„Co si stěžuješ, budeš máma, to je přeci krása,“ říkala třeba a bylo jasné, že mě nechápe. Já se těšila, ale chtělo se mi pořád zvracet a potřebovala jsem si postěžovat. Po porodu jsem toho moc nenaspala a intenzivně se starala o dcerku. Jana se přišla párkrát podívat a bylo znát, že je mezi námi už obrovská propast.

Jako bych stála na druhém břehu široké řeky a odtamtud na kamarádku mávala a volala, ale ona mi skoro nerozuměla. „Moc ti to přeju, jsi skvělá máma,“ chválila mě kamarádka, ale já měla pocit odcizení. Mluvila se mnou málokdy, neměla jsem čas si volat.

Dcera roste a s Janou se vídáme tak málo. Bohužel jsem zjistila, že se jí nedaří otěhotnět a to celou věc asi zhoršuje. Ani mi sama nepřiznala, že by už chtěli miminko. Zřejmě ke mně už nemá důvěru, protože jsme každá jinde. Když s námi jde třeba na hřiště, je celá nesvá. Neumíme spolu už komunikovat jako dřív. Zkoušíme to, ale je to křečovité. Mrzí mě, jak to mezi námi dopadlo a doufám, že třeba brzy přejde Jana na „můj břeh“.

Marta (33): Varovala jsem kamarádku před jejím nevěrným manželem, ale obrátilo se to proti mně. Zůstala jsem sama s pocitem zrady

Nedokážu ji poslouchat

„Takže jsem kolegyni řekla, že jestli mě bude pomlouvat, nahlásím to šéfovi,“ vyprávěla mi tuhle, když jsem přidržovala vrávorající dítě na klouzačce. „On není schopný uklidit si ani ponožku!“ pokračovala, když jsem lovila dceři kamínek z pusy. „Tvoje starosti na mojí hlavu,“ chtěla jsem říct, ale nechala si to pro sebe.

Uvědomila jsem si, že Jana se se mnou chce bavit jako dřív. Ale já už tak nějak nedávám pozor. Navíc mi mnoho věcí, co jsme dřív řešily, přijde jako malichernosti. Bude to asi moje chyba, prostě už jsem jinde a Jana to cítí a vyhýbá se mi. Pochopí, jaké to je, až bude mít sama dítě.

Barbora (31): Svěřila jsem se kamarádce s krizí v manželství. Měla jsem pocit bezpečí, dokud jsem nenašla její zprávy

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].