Kateřina (31): Bezdětná kamarádka mě neustále poučovala o výchově a dělala ze mě neschopnou matku. Musela jsem ji odstřihnout

Mateřství mi zpočátku připadalo jako kouzlo. Když se narodila malá Eliška, byla jsem neskutečně šťastná, i když unavená. Můj manžel Tomáš mi hodně pomáhal a velkou oporou mi byla i Lenka, moje nejlepší kamarádka ze střední školy. Sama děti neměla a neplánovala je, o to víc jsem si vážila toho, jak moc se zapojila. Nosila mi jídlo, pomáhala a hlídala malou, abych se mohla aspoň osprchovat. Věřila jsem, že její pomoc je naprosto nezištná.

Jiří (32): Pro dceru jsem tátou i mámou, zatímco manželka před mateřstvím utíká k práci

Něco se začalo měnit

S postupem času se však náš vztah začal měnit. Jak dcera rostla, snažila jsem se zavést nějaký režim, zatímco Lenka začala o výchově číst a její komentáře byly stále otravnější. Kritizovala mě, že malé dávám kupované příkrmy ze skleniček, což označovala za chemii, a ignorovala mé argumenty, že je to podle pediatra bezpečné.

Postupně zpochybňovala každé moje rozhodnutí. Když malá plakala, tvrdila, že ji nechávám moc mrčet, a když jsem ji vzala do náruče, podle ní jsem ji rozmazlovala. Vždycky věděla všechno nejlíp.

Helena (68): Slepá mateřská láska mě připravila o všechno. Když jsem zjistila pravdu o synově blahobytu, konečně jsem řekla dost

Přestalo se mi to líbit

Všechno vyvrcholilo na zahradní grilovačce s našimi společnými přáteli. Elišce zrovna rostly zoubky, byla neklidná a poplakávala. Lenka před celou partou začala nahlas komentovat mé mateřské schopnosti, rýpala do mé stravy při kojení a nakonec prohlásila: „Vždyť je vidět, že to nezvládáš.“

Cítila jsem se strašně ponížená. Když jsem se ostře ohradila, jen se nervózně zasmála s tím, že mi chce jen pomoct. Její slova mě však hluboce zasáhla a já začala pochybovat sama o sobě.

Dora (39): Dlouho jsem se těšila na mateřské povinnosti. Teď jen slyším, co mě čeká za hrůzy

V její tváři se objevil vztek

Po tom večeru jsem se jí vyhýbala, ale ona se nenechala odbýt. Jednoho dne u mě doma vtrhla do dveří s tlustou knihou o budování mateřského pouta, které prý u nás doma pokulhává. V té chvíli mi došla trpělivost.

Požádala jsem ji, aby odešla, a na její udivený pohled jsem reagovala rázným vysvětlením, že mám dost jejích rad a povyšování. Lenka okamžitě zrudla vztekem. Křičela, že jsem ztracená a měla bych jí děkovat. Když jsem jí řekla, že si na mně jen honí vlastní ego, práskla dveřmi s varováním, že své dítě zničím.

Lucie (36): Rozhodla jsem se pro bezdětnost, ale matka to bere jako moji zradu. Prý se jí odmítám odvděčit za její péči

Učím se být prostě mámou

Od té hádky uplynuly dva měsíce a my spolu nemluvíme. Od známých vím, že mě všude pomlouvá jako hysterickou a arogantní matku, kvůli čemuž se mnou někteří lidé přestali mluvit. Přesto však cítím obrovský klid. Nikdo mi nestojí za zády, když dceru krmím nebo ji uspávám v náručí. Ztratila jsem sice kamarádku, ale získala zpět sebevědomí. Pochopila jsem, že nikdo neví lépe než já, co moje dítě potřebuje, a učím se být mámou – po svém.

Lucie (35): Osud mé matky samoživitelky mě děsí. Raději se vzdám snu o dětech, než abych dopadla jako ona

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].