Olga (57): Na Dušičky jezdím na hrob prvního manžela. Ten současný mi kvůli tomu dělá scény, příšerně žárlí

S prvním manželem Karlem jsme prožili dvacet let. Měli jsme dvě děti, spokojené manželství a počítali jsme s tím, že spolu zestárneme. Jenže před dvanácti lety náhle zemřel na infarkt. Bylo mu teprve pětačtyřicet. Dlouho jsem se z jeho smrti vzpamatovávala, ale časem jsem začala znovu žít. Dnes jsem šťastná s jiným mužem. Na Karla samozřejmě nezapomínám, ale s mužem se o něm snažím nemluvit, vím, že mu to vadí. Na hřbitov chodím spíše „na tajňačku“, ale na Dušičky se s tím netajím.

Aneta (32): Podezřívala jsem manžela z nevěry. Pravda o jeho nočních směnách mě ale nakonec rozplakala

Manžel žárlí na člověka, který už nežije

S Pavlem jsme manželé šest let. Od začátku věděl, že jsem vdova, a neměl s tím problém. Spíš bych řekla, že mu to vyhovovalo. Jenže postupně mu začalo vadit, když někdo Karla jen zmínil. Nedávno syn vyprávěl, jak ho táta učil jezdit na kole, a Pavel se hned zatvářil otráveně. „To se u vás pořád musí mluvit o Karlovi?“ vyčetl mi později, když jsme byli sami. Přitom šlo o úplně obyčejnou vzpomínku z dětství.

Pavel se s Karlem neustále srovnává, i když mu k tomu nedávám důvod. Když dcera přinesla staré rodinné fotografie, urazil se. Pak mi vyčetl, že ho mé děti nikdy nebudou brát jako tátu. Jenže proč by měly? Svého tátu měly rády a nikdo po Pavlovi nechce, aby ho nahrazoval. Někdy mám pocit, že si sám sebou není jistý a každou zmínku o Karlovi bere jako důkaz, že pro mě není dost dobrý.

Lada (45): Manželova chorobná žárlivost zašla příliš daleko. Sledovací aplikací mi kontroloval každý krok

Začala jsem před ním některé věci tajit

Před pár dny se mě Pavel zeptal, jestli zase pojedu na Dušičky na hřbitov. Když jsem řekla, že ano, rozčílil se. „Tak si tam rovnou zůstaň. Už toho mám dost, žiju ve stínu mrtvého chlapa!“ vyjel na mě. Pak se mnou dva dny skoro nepromluvil. Přijde mi to přehnané.

Nemohu zapomenout na to, jak minulý rok našel v autě účtenku za svíčky a věnec. Tehdy jsem mu lhala, že jsem byla u sestry. „Takže už mi kvůli němu i lžeš?“ vyčetl mi tenkrát. Nakonec z toho byla scéna, jako by mě načapal s milencem. Připadá mi absurdní, že musím před vlastním manželem tajit návštěvu hřbitova.

Robert (30): Manželčina chorobná žárlivost mě ničí. Nesmím do posilovny ani komunikovat s kolegy

Nechci se vzdát vlastní minulosti

Manžela mám ráda, kromě žárlivosti na prvního muže nemá mnoho chyb. Stará se o mě a vím, že mě má rád. Ale jeho žárlivost je nejen iracionální, ale také víc a víc nepříjemná. Dokonce se mě ptal, proč mám doma Karlovy fotografie. Přitom jde o pár rodinných snímků, na kterých jsou hlavně naše děti. Přece je nevyhodím jen proto, že jsem se znovu vdala. Děti mají právo vzpomínat na svého tátu.

Nedávno mi Pavel řekl, že s mrtvým člověkem nemůže soupeřit, protože si ho určitě pamatuji jen v tom nejlepším světle. Jenže Karel měl také své chyby. Čím dál víc si myslím, že problém není jen v žárlivosti, ale v manželově nejistotě a nízkém sebevědomí.

Martin (46): Žárlivá manželka mě nečekaně přepadla na teambuildingu. Jako záminku si vymyslela zapomenutou nabíječku

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].