Míša (29): Žárlím na přítelovu dceru. Když je u nás, připadám si jako uklízečka a páté kolo u vozu

Nikdy bych si nemyslela, že budu žárlit na patnáctiletou holku! Můj přítel je o něco starší než já a má z předchozího vztahu dceru, s níž se vídá o víkendech. Mladá slečna se mi zdála docela rozumná a sympatická, vypadalo to, že mezi námi dvěma, možná i díky mému věku, nebude žádná větší bariéra. Jenže vše je o něco složitější. Když je Šárka u nás, přestávám pro Marka existovat. Má oči jen pro ni.

Martina (26): Mámin přítel mi dělal oplzlé návrhy. Ona si ale myslí, že si všechno vymýšlím, protože žárlím

Je to jeho „malá holčička“

Když je jasné, že u nás stráví víkend, vždy pookřeje. „Tak co, krásko moje, kam vyrazíme?“ vítá ji ve dveřích. Ona mu skočí kolem krku a vypráví mu všechno, co zažila, když se neviděli. Sedí spolu na gauči, smějí se, plánují program. Já vařím, uklízím, zařizuji, co je potřeba, a připadám si jako kulisa. Když vzpomínám na mé dětství, nevybavím si snad ani jediný podobný moment s mým tátou.

Nejvíc mě zaskočilo, když jsem je viděla, jak se venku drží za ruku. Bylo pro mě zvláštní vidět, jak drží za ruku jinou ženu. Nicméně vím, že přítel není nijak „divný“, šlo zkrátka o něžné gesto mezi tátou a dcerou, kteří si jsou hodně blízcí. Přesto jsem cítila žárlivost. „Nepřijde ti, že už je na to velká? Že budete vypadat divně?“ neodpustila jsem si malé rýpnutí. Podíval se na mě s nehraným překvapením a řekl: „Vždycky to bude moje malá holčička.“

Beata (45): Žárlím na exmanželovu mladou přítelkyni. Dcera k ní vzhlíží víc než ke mně

Mají výjimečný vztah

Je pravda, že se vídají málo. Bývalá partnerka bydlí daleko. Možná by vše nebylo tak žhavé, kdyby spolu bydleli. Šárka se mu hodně svěřuje. Zavřou se v pokoji a dlouho si povídají. „Tati, tobě můžu říct všechno,“ slyšela jsem mnohokrát. Nikdy jsem tak blízký a přátelský vztah táty a dcery neviděla.

Když jsem mu přiznala, že se někdy cítím odstrčená, povzdechl si: „Nechci, abys měla pocit, že jsi druhá. Tak to není, obě vás miluji, ale každou jinak. Ona mě potřebuje, její máma není a nikdy nebude psychicky v pořádku, nemá to lehké…“ Vím, že nemůžu soutěžit s jeho dítětem, je hloupé na to takto nahlížet, přesto se těch myšlenek nemohu zbavit. A co když budeme mít dítě? Co kdyby to byla také holčička – na jakém místě by u něj byla?

Jan (60): Dcera si našla partnera v mém věku. Je aktivní a vypadá mladě, kvůli si němu přijdu jako nemožný stařík

Stydím se za své pocity

Vím, že mi Marek neubližuje schválně. Naopak se mě snaží zapojit. „Pojď s námi do kina,“ přemlouval mě minulý víkend. Ale mně se nechtělo. Dcera vybrala film, který ji zajímal, Marek je s ní na podobné vlně, mě se na názor nikdo neptal. Byla bych jako páté kolo u vozu. Po filmu by šli do nějakého fast foodu, které nemám ráda – byl by to pro mě ztracený čas.

Když pak v neděli večer Šárka odjede, bývá přítel zamlklý. „Občas mi hrozně moc chybí, je neskutečně skvělá holka. I s tou bláznivou mámou chce žít, protože ji lituje,“ řekne třeba. A já si uvědomím, že žárlím na něco, co jsem já sama nikdy nepoznala. Jenže to mé pocity neumenšuje.

Alžběta (61): Žárlím na syna. Má matka na něj přepsala dům a já to nedokážu přenést přes srdce

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].