Alžběta (61): Žárlím na syna. Má matka na něj přepsala dům a já to nedokážu přenést přes srdce

Svoji mámu jsem měla vždycky ráda, ale pamatuji si, že když mi bylo kolem patnácti let, tak jsme spolu nevycházely dobře a vždycky, když jsem se jí chtěla s něčím svěřit, tak mi vyhubovala, až jsem s ní přestala mluvit úplně. Po maturitě jsem se odstěhovala a jen jsem jí jednou za týden napsala, že jsem v pořádku. Ji to asi netrápilo, protože sama mě nikdy nekontaktovala.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (31): Rodím jedno dítě za druhým, protože se bojím vrátit do práce. Manželovi došla trpělivost

Chtěla jsem se udobřit

Pak jsem otěhotněla a chtěla jsem, abychom se usmířily a můj syn měl babičku. Máma měla radost a často jsem k ní s manželem a Davídkem jezdila. Jenže můj manžel se jí nelíbil a neměla pro něj vlídné slovo. Když jsem se ho zastávala, opět jsme se hádaly. On tam nakonec přestal jezdit úplně.

Když manžel umřel, byl už David dospělý. Máma na to neřekla ani slovo a na pohřeb nešla. Strašně se mě to dotklo a dlouho jsem s ní nemluvila. Ale pak se u ní objevily zdravotní problémy a já jsem jí jezdila pomáhat. Ze začátku na mě pořád křičela, ať se neobtěžuji a jedu pryč, ale zůstala jsem. Začala jsem jí zvelebovat alespoň zahradu a vypadalo to moc krásně. Nakonec jsem se pustila i do domu. Byla to pro mě taková terapie, a i mámě se to líbilo. Čím víc jsem tam jezdila, tím lepší vztah jsme měly.

Mohlo by Vás zajímat:

Vláďa (67): Ozvala se mi láska z vojny. Toužím se s ní setkat manželce navzdory

To jsem si nezasloužila

Jedno odpoledne jsme spolu seděly na zahrádce, popíjely kávu, a dokonce jsme se i smály, jako kdybychom žádné problémy nikdy neměly. Asi půl roku na to umřela. Bylo to pro mě těžké, ale byla jsem ráda, že aspoň ke konci na mě měla dobré vzpomínky. Jenže mě čekal šok. Když bylo dědické řízení, máma na Davida přepsala celý dům. Přitom on tam nehnul ani prstem. Celé jsem to odřela já, a i když jsem to dělala ráda, myslela jsem si, že ho potom dá mně.

Já vím, že to zůstalo v rodině a David říkal, že mám být přece ráda, že je zajištěný. Ale mě to strašně štve a žárlím na něj. On se tam nastěhoval a já tam od té doby ještě nebyla, a to bude už čtvrt roku. Myslím si, že tohle jsem si nezasloužila.

Mohlo by Vás zajímat:

Jiřina (66): Po smrti manžela jsem osaměla. To, co mě potkalo, mi vyrazilo dech (+AUDIO)

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.