Helena (58): Sousedi nám vzali klid a radost z bydlení. Bránili jsme se, ale marně

Už mám dost nových sousedů. V naší ulici byl vždycky klid a ticho. Jenže to platilo do minulého roku. To se do vedlejší části našeho dvojdomku nastěhovala nová rodina s dětmi.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (22): Už jsem se nemoha dívat, jak je máma osamělá a nešťastná. Tak jsem jí tajně dohodila našeho souseda

Mám ráda svůj klid a nestydím se za to

Děti mám velké a v našem domě jsme zůstali jen já a manžel. Chodíme do práce, která nás zmáhá. Doma chceme mít klid. Ležet na zahradě a odpočívat. Nebo se natáhnout v obývacím pokoji u otevřeného okna. Jenže to od minulého roku nejde. Nová rodina, co se nastěhovala do vedlejší části našeho dvojdomku obrátila náš život vzhůru nohama.

Mladí sousedé mají děti, které jsou hlučné. Rodiče postavili na zahradě svým dětem trampolínu. Děti dokáží celé odpoledne skákat na trampolíně a hlasitě u toho výskat. Když si na zahradu pozvou stejně hlučné kamarády, nedá se na zahradě vydržet. Stěžovala jsem si na obecním úřadě a bylo mi řečeno, že měření hluku nebude provedeno, jelikož lidský hlas spadá do hluku, který je běžný a pod normou limitu hlasitosti.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarmila (58): Divím se sousedce, že nalévá pivo svým nezletilým dětem. Podle mě z nich vychovává alkoholiky

Další pitomý nápad, který nás obtěžuje

Aby toho nebylo málo, sousedi vymysleli, že budou prodávat zmrzlinu. Náš dům stojí u chodníku. Stačilo, aby sousedi otevřeli okno a mohli prodávat. Zřídili si výdejní okénko. V místnosti mají stroj na výrobu zmrzliny a okénkem podávají ven klientům zmrzlinu. Ani se nás nezeptali, zda s tím souhlasíme.

To mě naštvalo asi nejvíc. Přeci si nemůže každý dělat co chce. A tak jsme poslali na sousedi stížnost, ale opět se nic nestalo. Přišla nám odpověď, že sousedi vlastní řádné živnostenské oprávnění a mají nahlášenu provozovnu. Jenže na chodníku u jejich domu postávají lidé, jedí zmrzlinu a povídají si. Ruší nás. Nemůžeme mít otevřené okno do obývacího pokoje.

Mohlo by Vás zajímat:

Miroslav (48): Bratr se ke mně choval povýšeně, protože vyrábím nábytek v garáži. Když se mi začalo dařit, hned se mnou mluvil jinak

Jsme asi jediní, kdo se těší na zimu

„Jděte si postávat jinam,“ křičel nedávno manžel na skupinku, která nám stála těsně u otevřeného okna u našeho domu. Nezajímají nás hovory cizích lidí. Nikdo si neumí představit, co zažíváme. Nemůžeme si otevřít okno do obývacího pokoje bez toho, aby se nám někdo nedíval dovnitř.

Nikoho to nezajímá. Prý lidé stojí na veřejném prostranství a chodník může používat každý. A tak nám nezbývá než si neustále někam stěžovat. Snad to někdy někdo vyřeší a my budeme mít zase v naší ulici klid. Je to obytná zóna, kde jsou rodinné domy sloužící k bydlení. Není to průmyslová zóna k podnikání. A tak s prodejem zmrzliny nesouhlasíme. A sousedi to moc dobře vědí. Říkali jsme jim to nejméně stokrát.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Iva (37): Sousedův duševně nemocný syn nás terorizuje. Jsme v pasti a nikdo nám nepomůže