
Jarmila má ohledně výchovy dětí jasno. Děti potřebují řád a jasně daná pravidla. Obzvláště v dnešní době. O to víc nechápe benevolentní výchovu své sousedky.
Do vedlejšího domu se před patnácti lety nastěhovala rodina s čerstvě narozenými dvojčaty. Zkraje jsme se přes plot bavili a měli jsme dobré sousedské vztahy.
Rodina z města měla na vesnici problémy
Viděla jsem, že rodina z města se pere s péčí o zahradu, a tak jsem se jim snažila poradit. Ale sousedka byla vztahovačná, a po nějakém čase o moje rady nestála. „Nezlobte se, Jarmilko, ale my si to na zahradě uděláme po svém,“ odbyla mě sousedka. To znamenalo, že sousedi nic nepěstovali. Na zahradě měli jen trávu a skluzavku pro děti. Taková škoda.
Půda se má obdělávat, a nemá se nechávat ladem. To mě učil můj děda, a držím se toho dodnes. Jenže lidé z města v sobě toto nemají. Chtějí dům, ale práce jim nevoní. Chtějí jen sedět na zahradě, číst knihy a občas posekat trávu. Ale aby ohnuli záda a něco vypleli, to ne. Takže na konci zahrady roste každý rok sousedce velký bodlák a je jí to jedno.
Výchova dětí bez pravidel se mi nelíbí
Když jsem měla já malé děti, byla jsem striktní matka. Moje výchova měla řád a pravidla. Děti měly pevný režim, jak ohledně spánku, tak jídla i času na hru. A díky tomu se mi výchova dvou capartů nezdála nijak náročná. Když děti neposlouchaly, měly domácí vězení nebo zákaz televize. Rychle si rozmyslely, zda je výhodnější poslouchat nebo zlobit.
Jenže děti u sousedů mohou vše. Ještě v devět večer jsem je viděla běhat po zahradě. A to jim mohlo být tak deset. To nemluvím o tom, že si pouštějí hlasitou hudbu, a když mají otevřené okno, obtěžuje mě to. V současné době je dvojčatům asi šestnáct. Když slyším, jak komunikují s rodiči, jsem naštvaná za ně. Podle mého jsou to drzouni.
Grilování s kapkou alkoholu pro nezletilé
Co se mi nelíbí vůbec, tak je přístup sousedů ohledně alkoholu. Sousedi často grilují a dávají pivo i svým nezletilým dětem. Myslím si, že pro zdravý vývoj dítěte je nutné, aby nepozřelo alkohol. Jenže to neplatí u sousedů. Když jsem asi před dvěma lety sousedce tuto skutečnost vytkla, dostalo se mi ostrých slov.
„Jarmilko, vy nás sledujete, co děláme na naší zahradě? To je trochu drzé, nemyslíte? Je lepší, když děti poznají alkohol pod naším vedením, než aby ho někde zkoušely jako urvané ze řetězu. Kapka tvrdého nebo sklenice piva nikoho nezabila. Zaměřte se na svůj život a nás nechte na pokoji,“ urazila mě sousedka. Myslím, že se plete. Jednou z jejích dětí budou alkoholici.
Další příběhy ze života →
Klára (33): Život na maloměstě mě nebaví. Nudím se a sousedé mě sotva pozdraví
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].