
Eva si myslela, že našla dokonalého partnera a jejich vztah bude zalitý sluncem. Jenže pohodu narušila nová sousedka. Její příliš ochotný přítel u ní tráví víc času, než je zdravé, a Evě začíná docházet trpělivost.
Když jsem potkala Tomáše, byla jsem si jistá, že lepšího chlapa už nenajdu. Byl vtipný, zručný a navíc pohledný. Po měsíci známosti jsme si byli tak blízcí, že mi přišlo naprosto přirozené navrhnout mu, aby se přestěhoval ke mně.
Všechno bylo ze začátku perfektní
„Bude to skvělé, Evi,“ usmál se a objal mě. „Už žádné pendlování s taškami sem a tam.“ A měl pravdu. První týdny společného bydlení byly jako z pohádky. Všechno klapalo, soužití bylo pohodové a já si začala malovat budoucnost. Jenže pak naši idylku začala narušovat nová sousedka.
Do bytu nad námi se přistěhovala Soňa. Hned od prvního dne byla neuvěřitelně milá, ale něco mi na ní zkrátka nesedělo. Před Tomášem se samozřejmě stylizovala do role bezbranné ženy, která si s ničím neporadí.
„Evi, pamatuješ, jak si stěžovala na ten kapající kohoutek?“ nadhodil Tomáš jedno odpoledne. „Dojdu jí s tím pomoct. Vypadala úplně bezradně.“
„Vážně? Požádala tě o to, nebo ses jí nabídl sám?“ zeptala jsem se s lehkou ironií. Tomáš jen pokrčil rameny a mrkl na mě. „Nepřeháněj, je to jen pomoc. Víš přece, že jsem dobrák.“
Když „pomoc“ trvá hodiny
Jenže Soňa nejspíš pochopila, že Tomáš je skutečně zručný, tak proč toho nevyužít. Příště to byla prosba o přivrtání poliček, potom o sestavení skříně. Tomáš vždy zmizel o patro výš a já se věnovala svému. Jenže když se jednou nevracel ani po dvou hodinách, začala jsem být nepříčetná. Vyšla jsem nahoru a zazvonila. Soňa mi otevřela s úsměvem od ucha k uchu a Tomáš stál vedle ní, celý od prachu. „Promiň, Evi, nějak se to protáhlo. Doděláváme ještě světla.“
„Doděláváme?“ zopakovala jsem a snažila se potlačit vztek. „Ty jsi najednou i elektrikář, nebo co?“ Tomáš se jen zasmál. „Klid, ještě chvilku a jsem dole.“
Ten večer jsem s ním téměř nepromluvila. „Tohle bylo naposledy, co jsi jí pomáhal,“ vyjela jsem na něj. „Jsem tvoje partnerka, ne služka, která bude čekat, až se vrátíš od sousedky!“ Tomáš si povzdechl: „Proč jsi tak nepříjemná? Je to jen pár drobných úprav, o nic nejde. A navíc mi za to i slušně zaplatí.“ Okamžitě mi hlavou prolétlo, že určitě neplatí penězi, ale úplně něčím jiným. Raději jsem ale už mlčela.
Nedokážu mu věřit
Tomáš k sousedce odbíhá dál, zatímco já sedím doma a představuji si, co všechno se tam doopravdy odehrává. Mám toho po krk. Kdykoliv ji slyším mluvit na chodbě, mám chuť křičet. Kdykoliv se setkám s Tomášem po dalším jeho „výletě nahoru“, cítím jen vztek a bezmoc. Jenže co mám dělat? Podle Tomáše jsem jen hysterická žárlivka. Stále tvrdí, že o nic nejde, a je to jen sousedská výpomoc a dobrá brigáda.
Já mu ale zkrátka nevěřím. Ani jí. Myslím, že je to manipulátorka a přesně ví, co dělá. A tak máme doma neustále dusno. Pořád doufám, že Tomáš konečně prozře a uvědomí si, že není žádný „hodinový manžel pro sousedky“, ale můj partner. Jinak se bude muset odstěhovat. Pokud se ale nastěhuje o patro výš, čeká mě skutečné peklo.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




