
Minulý měsíc uodjela Ivana klidit chatu a připravit ji na sezonu. Všechno šlo hladce, dokud při převlékání postelí nenašla dlouhý světlý vlas. Sama je hnědovláska a o žádné jiné návštěvě neví. V hlavě se jí okamžitě rozjely nejčernější scénáře...
S Vaškem jsme spolu dvacet let a máme dva dospívající syny. Zažili jsme spolu pár kriziček, ale vše nakonec ustáli. Řekla bych, že naše manželství je stabilní, máme se rádi. V posteli už to sice není taková vášeň, ale dokážeme si to užít. A tak si říkám, že důvod k nevěře ani jeden nemáme. Ale nedávno se stalo něco, co mě pořádně rozhodilo...
Na chatě mě čekalo nepříjemné překvapení
Už deset let máme malou dřevěnou chajdu u Sázavy. Není zateplená, takže se v ní dá přebývat jen půl roku. Po zimě je vždy potřeba všechno vyvětrat, převléct postele, provonět prostory. Manžel i kluci měli pořád nějaké jiné plány, tak jsem se rozhodla, že se na chatu vydám sama. Těšila, že si tam konečně udělám i pár klidných chvil jen pro sebe.
Když jsem sundávala ložní prádlo z jedné z postelí, všimla jsem si dlouhého blonďatého vlasu. Zarazilo mě to. Já jsem tmavovlasá, kamarádky tam nebyly, tak kdo tedy? Dlouho jsem tam stála a zírala na ten jediný vlas. Srdce mi začalo bušit o něco rychleji. Připadala jsem si jak v nějakém špatném filmu...
Pochybnosti, které bolí
Samozřejmě mě hned poté napadlo, že má manžel milenku a odjeli si užívat k nám na chatu. Při té představě mi bylo zle a vůbec jsem nemohla pokračovat v práci. Pak jsem si ale říkala, že Vaška přeci velmi dobře znám. A pokud by něčeho takového byl schopný, myslím si, že by nebyl tak strašně hloupý a nejel na místo, kde ho může někdo poznat. Vždyť tu někteří sousedi bydlí na stálo a mohli by ho vidět...
Jenže červíček pochybnosti mě hlodal dál. A snažila si vybavit jeho chování za poslední dobu. Nenapadlo mě nic, co by bylo nějak podezřelé a mohlo poukazovat na jeho případnou nevěru. Chatu jsem nakonec nějak doklidila, ale vůbec si neodpočinula. Místo vyčistěné hlavy jsem odjížděla plná hořkosti a nezodpovězených otázek.
Když už jsem několikátou noc pořádně nespala a nemohla jsem se na nic soustředit, rozhodla jsem se, že se manžela narovinu zeptám. Ať vím, na čem jsem.
„Vašku, ty jsi na chatě s někým byl? A něco mi tajíš?“ Chviličku bylo ticho, ale Vašek nevypadal moc zaskočeně.
Pak řekl: „Klíče jsem půjčil Radkovi. Nevěděl jsem, jak ti to říct, protože bys s tím nesouhlasila.“
Nevím, zda mu můžu věřit
Na jednu stranu se mi ulevilo – logiku to dávalo. Ale není to jen trapná výmluva? Každopádně jsem byla naštvaná, že mi o tom nic neřekl. A také představa, že si jeho kamarád užívá s nějakou milenkou v naší posteli, se mi vůbec nelíbila...
„Takže ty mi to radši vůbec neřekneš a doufáš, že se to nikdy nedozvím?“ vyjela jsem na něj.
„Neděláš z toho zbytečně drama?“ odpověděl. „Nic se nestalo, a kdybych ti to řekl, měla bys zbytečný stres. A předpokládám, že by si s tím nesouhlasila...“
Ale právě tím mě dorazil. To, že to přede mnou tajil, mě ranilo víc než vlas v posteli. Vůbec nechápal, proč tak šílím a neprávem ho podezírám. Od té doby mám pocit, že na něj koukám úplně jinak. A zkoumám každý jeho krok a čekám na nějaké znamení. Jak kdybych si snad přála zjistit, že mi lže. Nechci pochybovat, ale nemůžu si pomoct.
Nejde jen o jeden vlas
Možná opravdu jen půjčil chatu kamarádovi. Ale možná taky ne. Možná se něco dělo a já to nikdy nezjistím. Pro něj je to uzavřené, ale já se pořád trápím. Poklidný manželský život je pryč. Místo důvěry mám v hlavě stále otázky. A popravdě se mi na chatu jezdit vůbec nechce...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].