Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Dana je zoufalá, protože už několik týdnů neviděla svou jedinou vnučku. Během napjaté chvíle v obchodním centru, kde vnučka neposlouchala, jí Dana plácla přes zadek. Její snacha se to dozvěděla a rozzuřila se. Zakázala jí, aby malou hlídala o samotě. Daně přijde takový postih nepřiměřeně přísný.
Svou vnučku zbožňuji a když ji mám na hlídání, je to pro mě vždycky svátek. V poslední době se ale začala projevovat její tvrdohlavost a mám co dělat, abych ji udržela na uzdě. Je přesně v tom věku, kdy děti testují hranice a zkouší, co si mohou dovolit.
Najednou se mi ztratila
Eliška je takové zlatíčko s čertem v těle. Umí být neuvěřitelně milá a hodná, že byste ji láskou snědli, ale vzápětí vás dokáže přivést k šílenství. Chová se jako neřízená střela. Zatímco ona má energie na rozdávání, mně síly pomalu ubývají. I tak se ale pokaždé snažím, abychom si společný čas co nejvíce užily.
Během jedné naší výpravy do nákupního centra se ale situace vymkla kontrole. Eliška mi už cestou z parkoviště začala odbíhat a já měla plné ruce a nohy práce, abych ji chytila dřív, než vběhne mezi lidi. Brala to jako skvělou hru, až za ní sotva popadám dech. Obchodní dům pro ni byl jedno velké hřiště. Začala se mi schovávat za regály a věšáky.
Lítala jsem za ní a prosila ji, ať toho nechá. Pak se mi ale najednou ztratila z dohledu. Vyděšeně jsem ji hledala a volala, ale neozývala se. Nevěděla jsem, co si počít. Každá vteřina byla nekonečná a v hlavě mi naskakovaly ty nejhorší scénáře, že ji někdo unesl.
Jednu jsem jí plácla
Běžela jsem k informacím, aby ji vyhlásili, ale naštěstí to nebylo nutné. Jedna paní mi ji přivedla za ruku s tím, že ji našla schovanou pod kabáty. Nesmírně se mi ulevilo a chtěla jsem ji v radosti obejmout. Eliška mě ale vztekle odstrčila, zřejmě proto, že jsem jí přerušila její schovávanou. To byla poslední kapka a v tom afektu jsem jí jednu plácla. „Takhle se přece nechováš! Víš, jaký strach jsem o tebe měla?“ vydechla jsem ještě celá roztřesená. A Eliška se rozkřičela na celé kolo.
Považovala jsem to za výchovné plácnutí, které jí pomůže si uvědomit, že takhle se k babičce chovat nemůže. Jenže následky byly úplně jiné, než jsem si představovala. Když se o incidentu dozvěděla snacha, rozpoutalo se peklo. „Jak jste si vůbec mohla dovolit naši dceru uhodit?“ křičela na mě rozzlobeně do telefonu. Z její reakce jsem byla v šoku.
„Nechtěla jsem jí ublížit, jen jsem jí plácla, aby pochopila, že tohle chování je nepřijatelné,“ snažila jsem se bránit. Snacha ale hystericky opakovala, že jsem překročila všechny meze a že je striktně proti fyzickým trestům. A proto bude nejlepší, když už malou nebudu nikdy hlídat sama.
Bojím se, že už to nikdy nebude jako dřív
Jsem z toho dodnes zničená. Už několik týdnů jsem svou vnučku neviděla a chybí mi každý den. Zároveň si ale za svým činem stojím. Jsem přesvědčená, že jedno plácnutí čas od času neublíží. Vždyť jsem tak vychovala i svého syna a vyrostl z něj slušný člověk. Nemyslím si, že by situace byla tak dramatická, jak ji snacha líčí. Její benevolentní přístup k výchově se jí jednou může vrátit jako bumerang. Ale je mi jasné, že na moje názory se už nikdo neptá.
Můj syn se mě snaží utěšovat a přemluvit svou ženu, aby se situace uklidnila. „Mami, chápu, že jsi to neudělala ve zlém, ale Klára to vnímá jinak,“ vysvětloval mi. „Zkus s ní ještě promluvit, říct jí, že jsi jednala ve strachu o malou,“ radil mi. Jenže s ní není řeč. Snacha trvá na svém. „Dana už naši dceru sama hlídat nebude. Pokud ji chce vidět, může přijít k nám na návštěvu,“ vzkázala mi stroze.
Chybí mi ty chvíle, kdy jsme byly jen my dvě, a bojím se, že už to nikdy nebude jako dřív. I když si myslím, že moje reakce byla oprávněná, hledám způsob, jak to napravit. Nechci o vnučku přijít a musím najít cestu, jak si znovu získat Klářinu důvěru.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
