Alena (42): Tajně jsem dceři zkontrolovala mobil. Její chování k vedoucímu z tábora mě vyděsilo

Když se dcera vrátila z tábora, zářila jako sluníčko. Vyprávěla o hrách, výletech i nových kamarádech, ale nejčastěji padalo jedno jméno – Honza. Byl jedním z vedoucích a stále jsem slýchala: „Mami, on je úplně cute.“ Smála jsem se tomu. První velké platonické lásky přece zažil skoro každý. Čekala jsem, že ji to za pár dní přejde, opak byl pravdou. Neustále kontrolovala telefon a vyrobila si kalendář, který odpočítával dny do dalšího tábora.

Milada (48): Dcera se vrátila z letního tábora značně znepokojená. Nezvládla stezku odvahy a trápí ji noční můry

Nezůstalo jen u vzpomínek

Jednou večer nechala telefon ležet na stole a odběhla s košem. Neodolala jsem. Popravdě jsem se trochu bála, zda v tom všem nehraje roli ještě něco dalšího – asi mi rozumíte… Měla jsem strach. „Prosím, už mi další fotky neposílej!“ psal jí. Zarazilo mě to, ale v tom zachrastily klíče. Odložila jsem telefon a věděla, že si musíme velice vážně promluvit. Celý den jsem se snažila navodit tu správnou atmosféru. S Anetkou jsme měly vždy hezký vztah. Povedlo se mi to!

Svěřila se mi se vším. Psala mu dlouhé zprávy o tom, jak na něj myslí, jak jí chybí a že by se s ním chtěla sejít. Poslala mu i několik fotek v plavkách z koupaliště a ptala se, jestli se mu líbí. Honza jí ale odpovídal slušně a s velkým citem. „Jsi fajn holka, ale tohle není správné. Přeju ti, ať si užiješ zbytek prázdnin, ale prosím, už mi nepiš.“ Nečetla jsem v jeho odpovědích nic nevhodného. Naopak.

Monika (38): Dcera odjela na tábor a vrátila se s tím, že se cítí být klukem. Chce, abych jí říkala Matěji

Odmítá přijmout jeho nezájem

Myslela jsem, že tím to skončí, ale byla jsem ostražitá. A také jsem dceři prostě kontrolovala mobil. Není to správné, ale jednoduše jsem měla velký strach. Psala mu dál z různých aplikací. Když neodpověděl, našla si jeho profil na sociálních sítích. Dokonce přemýšlela, že příští víkend pojede s kamarádkou do města, kde žije. Opět jsem se o všem snažila v klidu mluvit. Ale Aneta je šíleně zamilovaná.

„Mami, on je jen slušný. Ve skutečnosti mě má určitě rád,“ přesvědčovala mě. Snažila jsem se jí vysvětlit, že vím, že je slušný, že to ukázal tím, jak reagoval. Ale také jsem jí řekla, že by měla respektovat jeho žádost, protože by ho mohla dostat do velkých problémů. Samozřejmě na mě byla naštvaná.

Magdalena (42): Větší trapas jsem nezažila. Dceru jsme museli předčasně odvézt z tábora rovnou na gynekologii

Nevím, jak jí pomoct

Nechci její první lásku nijak zlehčovat a zesměšňovat. Vím, že pro ni jsou ty pocity opravdové. Jen mám strach, aby neudělala nějakou hloupost. Přiznám se, že jsem dokonce přemýšlela, jestli nemám vedoucímu napsat a říct mu, že o všem vím. Nakonec jsem to neudělala. Nechci situaci ještě víc komplikovat. Nakonec čemu by taková zpráva pomohla?

Někdy je hrozně těžké nastavit jasné hranice a zároveň neztratit důvěru a kontakt. Když jí vezmu telefon, naštve se a stejně si najde nějakou jinou cestu, jak s ním komunikovat. Když jí ho nechám, bojím se, že mu bude psát dál a posílat víc a víc odvážné fotky. Stále přemýšlím, jak jí pomoct, a zároveň nezničit naši křehkou důvěru. Myslím, že ji budu v následujících letech ještě hodně potřebovat!

Lada (37): Dcera odjela poprvé na tábor a já se těšila na pohodu. Nakonec jsem se celou dobu nervovala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].