Pavel (40): Kvůli strachu jsem ztratil životní lásku. Teď už je pozdě a já toho lituji každý den

Nikdy jsem o tom s nikým nemluvil, ani s nejlepšími přáteli, ani s rodiči. Je to tajemství, které si nosím v sobě celý život. A možná právě proto se všechno stalo tak, jak se stalo...

Renáta (50): Kariéra pro mě byla vším. Dnes lituji, že jsem kvůli ní ztratila životní lásku

Zamiloval jsem se

Veronika  chodila se mnou na střední. Nebyla to typická třídní kráska, žádná vyzývavá blondýna, co na sebe strhávala pozornost. Přesto mě naprosto uchvátila. Měla v sobě něco jemného, skoro až éterického. V noci se mi o ní zdávalo, přes den jsem na ni myslel.

Probouzela ve mně fantazie, o kterých se nemluví, zvláště ty erotické. Byl jsem zkrátka mladík ovládaný hormony. Ale nebylo to jen o tom. Zbožňoval jsem na ní všechno – její vzhled, hlas, způsob, jakým existovala. Nepřicházelo v úvahu, že bych se podíval na jinou holku. Byl jsem zamilovaný až po uši.

Jirka (33): Život se mi rozpadá pod rukama. Partnerka už se mnou zůstává jenom kvůli dětem

Byl jsem nesmělý trouba

Problém byl v tom, že ačkoliv mé myšlenky patřily jen Veronice, nikdy jsem nenašel odvahu jí to říct. Zmohl jsem se maximálně na pozdrav nebo jsem jí podal sešit. Kdykoliv byla poblíž, ztratil jsem řeč. V hlavě jsem přitom skládal zamilované básně a psal romány, ale z úst mi nevyšlo ani slovo.

Celou střední jsem ji jenom kradmo pozoroval. Ve škole jsem se nedokázal na nic soustředit, maturitou jsem prolezl jen s velkým štěstím. Proč taky sedět nad učením, když jsem se mohl toulat ulicemi kolem jejího domu a doufat, že ji aspoň na chvilku zahlédnu?

Byl jsem zkrátka hlupák, co to neměl v hlavě v pořádku. Kdybych se tenkrát někomu svěřil, třeba by mi někdo pomohl. Ale já o své lásce mlčel. Doma si mysleli, že mé podivné chování je jen důsledek puberty...

Jana (48): Po rozvodu jsem se vrátila k exmanželovi. Druhý rozchod bolel ještě víc

Udělal jsem životní chybu

Po maturitě se naše cesty rozešly. Veronika odjela studovat do zahraničí a já ji už nikdy nespatřil. Tehdy jsem se zhroutil, začal jsem pít a vyhledávat rvačky. V ničem z toho jsem nevynikal, takže to pro mě většinou končilo špatně. Nebýt mých rodičů, asi bych tu dnes nebyl.

Časem jsem se zklidnil, a i když jsem na Veroniku nikdy úplně nezapomněl, naučil jsem se žít dál. Potom si mě v práci vyhlédla kolegyně, která se chtěla usadit, a já se nechal. Dnes jsem ženatý. Svou ženu mám rád, stejně jako naše tři děti. Ale miluji, skutečně z celého srdce, někoho jiného.

To vím ale jen já. Doma se s tím svěřit nemohu, zničil bych všechno, co jsme společně vybudovali. Chci tímto říct jen jednu věc. Pokud někoho milujete, nenechte ho odejít. Dejte mu to najevo, bojujte o něj. Možná to vyjde. A i když ne, alespoň budete vědět, že jste pro to udělali vše. Prosím, neudělejte stejnou chybu jako já...

Petra (37): Moje první láska se vrátila po dvaceti letech. Znovu mi zlomil srdce a zmizel

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].