
Tomáš se ve svém dlouholetém vztahu cítil vyhořelý a rozhodl se pro rozchod. Teprve po několika měsících si uvědomil, jakou osudovou chybu udělal...
S Evou jsem tvořil pár sedm let, z toho poslední rok jsme sdíleli společnou domácnost. Z nějakého důvodu jsem se ale začal cítit vyčerpaný a svázaný. Měl jsem pocit, že mi Eva bere kus svobody a klidu, na který jsem byl zvyklý, když jsem žil sám. A tak jsem to musel vyřešit...
Měli jsme hodně společného
S Evou nás spojovala vášeň pro dobrodružné cestování na vlastní pěst po celém světě. Vždycky jsem na ní obdivoval jejího neohroženého ducha. V civilním životě byla elegantní dámou, která ráda nosila šaty a sukně, ale v soukromí se uměla proměnit ve svůdnou ženu v krajkovém prádle.
Jakmile jsme však vyrazili za poznáním, stala se z ní odolná a statečná parťačka, na kterou jsem byl hrdý. Bez fňukání a reptání dokázala celý den pochodovat s těžkým batohem, přespat v džungli nebo podat neuvěřitelný sportovní výkon. Své pohodlí uměla potlačit na absolutní minimum a vše zvládala s nadhledem a vtipem. Naše výpravy si skutečně užívala a její fotografie vždy dokonale zachytily atmosféru daného místa. A bylo mi jasné, že tohle by ne každá žena zvládla.
Teprve po rozchodu mi došlo, jaký jsem hlupák
Dodnes tomu nerozumím. Vůbec nevím, kde jsem nechal rozum. Možná za to mohl stres v práci nebo starosti o nemocné rodiče, těžko říct. Ačkoli mi Eva byla velkou oporou a vytvářela pocit domova, já jsem si mylně vsugeroval, že nutně potřebuji víc volnosti a že má vnitřní frustrace zmizí, když budu zase sám.
Nejspíš jsem se rozhodl špatně, protože jsem její snahu o útulný domov začal vnímat jako omezování. Teprve s odstupem času si uvědomuji, že to byla právě Eva, kdo se o mě staral, aniž by za to cokoli očekával.
Nová přítelkyně je pravý opak
Momentálně jsou to tři měsíce, co se vídám se Simonou. Není to vážný vztah, spíš si jen užíváme společné chvíle bez závazků. Nic hlubšího nás nespojuje. Když máme čas a chuť, sejdeme se a užijeme si hezké chvilky. Nedávno jsem ji vzal mezi své přátele na bowling. Simona mi ale udělala pořádnou ostudu. Odmítla se zapojit, protože měla čerstvě udělanou manikúru.
Když jsme pak s kamarády vyrazili na pár dní do hor, Simona to psychicky nezvládala. „Tomáši, vždyť je to tady nebezpečné. Co když potkáme divočáka? A viděl jsi ty suché záchody?“ stěžovala si neustále. „Jsem vyčerpaná, tři dny jsem se pořádně nesprchovala. Takhle jsem si náš společný výlet nepředstavovala. Čekala jsem pohodlný penzion a krátké procházky po okolí, ne tohle.“ Tehdy mi ještě víc došlo, jak Eva byla skvělá a jak jsem si toho nevážil.
Se Simonou se sice dál stýkám, ale je mi jasné, že náš vztah nemá žádnou budoucnost. Jsme z úplně jiného těsta. Musím se přiznat, že čím dál víc myslím na Evu. Na ženu, která byla naprosto jedinečná. O sobě si teď nemyslím nic jiného než to, že jsem naprostý hlupák. A svého rozhodnutí lituji. Stydím se Evě i jen napsat, natož ji prosit o druhou šanci. Stále slyším svá vlastní slova, když jsem jí při rozchodu vyčítal naprosté nesmysly. Ale budu to muset aspoň zkusit, jinak se utrápím.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




