Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Katka se těšila na první setkání s rodiči svého přítele, ale místo vřelého přijetí ji čekal nepříjemný pohovor a neustálé srovnávání s jeho dokonalou expřítelkyní. Partner se jí sice zastal, ale Katka tuší, že u jeho rodiny to nikdy nebude mít jednoduché.
Byla jsem s Tomášem sotva tři měsíce, když navrhl, abychom jeli na oběd k jeho rodičům. „Bude to fajn, máma s tátou jsou v pohodě, uvidíš,“ uklidňoval mě. Přesto jsem byla nervózní. Všichni víme, že první dojem je jen jeden. A ten můj se mi bohužel totálně vymkl z rukou.
Připadala jsem si jak u výslechu
Když jsme přijeli k jejich luxusnímu domu, byla jsem v šoku, v jakém přepychu žijí. A v duchu jsem si vybavila svůj skromný podnájem. Prvních pár minut se zdálo být v pořádku. Bavili jsme se o počasí, o práci, o běžných tématech. Pak to ale začalo. Jeho matka spustila křížový výslech, jako bych byla na pracovním pohovoru na pozici manželky jejich syna. Brzy jsem pochopila, že ztrácím body. Nejen že mi chybí vysokoškolský titul, ale také nejsem žádná velká sportovkyně.
„Katko, a vy tedy nemáte vysokou školu?“ zeptala se najednou Tomášova matka tónem, jako by zjistila, že jsem spadla z Marsu.
„Ne, po maturitě jsem začala rovnou pracovat,“ odpověděla jsem s klidem, i když jsem cítila, jak rudnu.
„To je ale škoda,“ přisadil si jeho otec. „Vzdělání je přece základ. Neplánujete si ho doplnit?“ rýpnul si. Odvětila jsem, že mě práce lektorky v zájmových kroužcích pro děti naplňuje. Tomáš viděl, že jsem v úzkých, a snažil se mě bránit: „Katka je úžasná! Kdybyste viděli, jak to s těmi dětmi umí...“ Jenže pohledy jeho rodičů říkaly vše. Tímhle jsem si je nezískala.
Na poličce mají stále fotku jeho bývalky
Bylo to opravdu vyčerpávající. Nejraději bych z té vily okamžitě zmizela. Hlavně ať už se mě na nic nevyptávají. Vymluvila jsem se tedy, že si potřebuji odskočit. Na toaletě jsem se snažila chvíli uklidnit a rozdýchat to. Když jsem se vracela, zaslechla jsem, jak Tomášova matka říká svému manželovi: „Veronika měla dva tituly a ještě k tomu byla špičková atletka...“ V tu chvíli mi došlo, že tu mám ještě jednu, mnohem silnější konkurentku. Tomášovu bývalou.
Ačkoliv s ní Tomáš už přes rok nebyl, na poličce v obývacím pokoji měla stále své čestné místo její fotografie. Stála tam jako němá výčitka, která mi dávala jasně najevo, že nikdy nebudu dost dobrá.
„Mami, tati, nechte toho, je to trapné,“ zasáhl znovu Tomáš, ale škoda už byla napáchána. Cítila jsem se zraněná a ponížená jako nikdy v životě. Takové přivítání jsem nečekala. A nechápala jsem, jak může tak skvělý kluk mít tak snobské a povýšené rodiče.
Nevím, jestli mám o jejich přízeň bojovat
Cestou domů bylo v autě ticho. Tomáš se mě snažil konejšit: „Nedělej si z toho těžkou hlavu, oni nejsou zlí, jen si musí zvyknout.“ Jenže já si nejsem jistá. Proč bych měla bojovat o přízeň lidí, kteří mě ani pořádně neznají a od první chvíle mě soudí?
Od té doby mi to neustále leží v hlavě. Tomáše miluji a chci s ním být. Mohla bych se na názor jeho rodičů prostě vykašlat. Ale nějak to nedokážu. A nevím, jestli chci být celý život „ta druhá“, která nikdy nebude dostatečně dobrá. Stojí mi to za to?
Názor vztahové odbornice
Tento příběh není jen o nepříjemném obědě u rodičů partnera. Je především o nerovném postavení, do kterého se Katka okamžitě dostala, aniž by měla šanci se jakkoli projevit. Místo přirozeného seznámení čelila hodnocení a okamžité kritice. A to je zkušenost, která dokáže velmi rychle narušit sebejistotu i radost z nového vztahu.
Chování Tomášových rodičů nevypovídá o Katčině hodnotě, ale o jejich představách, které si promítají do života svého syna. Tituly, výkony a status u nich zjevně slouží jako měřítko kvality člověka. V takovém prostředí není prostor pro přijetí, ale pro neustálé dokazování. A srovnávání s bývalou partnerkou, navíc otevřeně a bez ohledu na přítomnost nové ženy, je jasným signálem, že hranice respektu tady nebyly nastaveny.
Je fér říct, že Tomáš se Katky zastal, což není málo. Zároveň ale jeho věta o tom, že si rodiče jen musí zvyknout, zlehčuje situaci, která byla pro Katku velmi zraňující. Zvykání totiž často znamená, že se očekává přizpůsobení - a v tomto případě hlavně od ní. Otázka proto není, zda ji rodiče časem přijmou, ale za jakou cenu.
Katčina nejistota je pochopitelná. Má oprávněnou obavu, zda nebude celý vztah probíhat ve stínu cizích očekávání a nevyřčených srovnání. Ve vztahu, ve kterém má jeden z partnerů dlouhodobě pocit, že se musí obhajovat, se velmi těžko žije svobodně.
Tento příběh vybízí k zamyšlení, kde jsou hranice, za které už by se nemělo chodit. Pokud má mít Katka v Tomášově životě pevné místo, neměla by ho získávat tím, že se bude snažit být někým jiným, než kým je, aby se zavděčila.
Pavlína Šalamounová, vztahová mentorka, vede individuální online rozhovory se ženami, které chtějí lépe porozumět sobě, svým vztahům a tomu, co v životě skutečně potřebují. Pomáhá jim ujasnit si hranice i jejich osobní rozhodnutí.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
