Iveta (28): Ve škole mě jeden spolužák šikanoval za to, že jsem tlustá. Když jsem ho po letech potkala, čekalo mě překvapení

Celá základní škola pro mě byla naprostým utrpením. Setkala jsem se tam s extrémní šikanou, která mě poznamenala na celý život.

Ladislav (41): Prarodiče nikdy nepřijedou na návštěvu. Když chceme, aby pohlídali děti, musíme jim je dovézt

V dětství jsem bojovala se šikanou

Už odmala jsem byla poměrně obézní. Oba moji rodiče nebyli zrovna sportovní typy a hlavně jsem byla jejich jediné, vymodlené dítě, řádně mě tedy rozmazlovali. Když jsem tedy chtěla sladkosti a dobroty, nikdy mi nebránili, a protože mě nenutili do
žádného sportu ani se nijak hýbat, kila mi velmi rychle naskákala. Ve chvíli, kdy jsem nastoupila do školy, se to stalo obrovským problémem.

Pro svou mohutnější postavu jsem se okamžitě stala terčem posměchu, nadávek a vtipů. Nejvíce mě urážel můj spolužák Přemek. Nebyl den, kdy by se do mě nenavážel, kdy by na mě nekřičel, jak jsem tlustá, kdyby mi nedělal různé naschvály. Vytvořil si partu kamarádů, které naváděl, aby mi různě ubližovali a zesměšňovali mě, a sám jako jejich hrdý kápo mi dělal ze života peklo nejvíce.

Klára (35): Maminka si léčí zlomené srdce nákupy. Z jejího bytu je vetešnictví

Spolužák mi ze života udělal peklo

Vymyslel mi přezdívku Velryba, takže už mi nikdy nikdo neřekl jménem, na tělocviku všechny naváděl, ať jsou na mě krutí a zneužijí mé špatné fyzičky, kdykoliv, když se nacházel poblíž, začal na mě chrochtat. Trauma, které mi Přemek způsobil, bylo nezměrné. Každý den jsem chodila domů s pláčem, bála se vrátit se do školy, zvracela a měla problémy s jídlem. Rodiče to mnohokrát řešili s vedením školy, ale marně. Když mě Přemek nemohl týrat ve škole, pronásledoval mě po vyučování domů a po cestě se mi smál a házel na mě kameny.

Zachránil mě až přestup na jinou školu. I tam jsem měla ale neskutečné problémy s tím, jak vypadám a když jsem byla konečně dost stará a získala vlastní vůli, začala jsem cvičit a opravdu na sobě dřít, abych se dostala do formy. Což se mi v průběhu let podařilo a když jsem dosáhla dospělosti, konečně jsem se na sebe mohla podívat do zrcadla a být sama se sebou spokojená.

Radek (69): Strávil jsem Silvestra s vnučkou a jejími kamarádkami. Naprosto jsem změnil pohled na mladou generaci

Po letech jsem ho potkala v baru

Jednoho dne, dvě dlouhé dekády po hrozném zážitku ze základní školy, jsem se s kamarádkami vydala do baru oslavit zásnuby jedné z nich. Ten večer mi to opravdu slušelo, v krátkých šatech, s rozpuštěnými vlasy a bujným dekoltem. S kamarádkami jsme se bavily, dávaly si drinky a užívaly si.

„Jeden gin tonic, prosím,“ šla jsem si objednat na bar.

„Já to za slečnu zaplatím,“ ozvalo se vedle mě a já otočila hlavu. Přisedl si sympatický mladý muž, tak zhruba v mém věku, a zeširoka se na mě usmál. Byl mi neskutečně povědomý, jeho oči, šibalský úsměv, kulatý obličej… jsem už někde viděla…

„Čemu vděčím za pozvání?“ zeptala jsem se s úsměvem, když mi barman podal moje pití.

„Nevím… už chvíli tě pozoruju a moc se mi líbíš, tak jsem si řekl, že to zkusím,“ pokrčil rameny s úsměvem a pak ke mně natáhl ruku, „jsem Přemek, mimochodem.“

Laďka (39): Hledala jsem partnera, on jen zábavu bez závazků. Jeho vypočítavost mě úplně šokovala

Nepoznal mě a já se toho rozhodla využít

Přemek! Okamžitě mě napadlo, jestli nejde o toho Přemka ze základní školy… že právě odtamtud mi byl povědomý. Bylo to ale hrozně dávno, tak jsem se musela ujistit. Trochu nejistě jsem se tak s ním dala do řeči a když mi sdělil, že na základní školu chodil na tu stejnou, co já, bylo mi to jasné. Právě mě na drink pozval chlapec, co mi z dětství udělal peklo. Byla jsem nesmírně překvapená a vyvedená z míry, moc jsem nevěděla, co dělat. Neměl ponětí, kdo jsem já, protože mě oslňoval úsměvy, házel vtipy a očividně se mnou flirtoval. Nejprve jsem si říkala, že odejdu, pak mě ale napadlo, že ho můžu také trochu potrápit.

„Nepůjdeme tancovat?“ navrhla jsem mu a nahodila svůj nejsvůdnější pohled. Dychtivě mě následoval na parket, kde jsme začali tančit. Chovala jsem se jako koketa, otírala se o něj, posílala mu vzdušné polibky a neustále se ho dotýkala. Pak jsem ho přivedla za svými kamarádkami.

Lea (23): Moje noční můry z dětství přítele nezajímaly. Lyžování pro něj bylo víc než naše společná budoucnost

Zaplatil nám celou útratu a pozval mě na rande

„Koukám, že už jste na suchu, dámy,“ podívala jsem se na náš stůl a pak na Přemka, „nechtěl bys nás pozvat? Co ty na to?“

„Moc rád,“ usmál se Přemek a nespustil ze mě oči. A tak nám za jásotu všech mých společnic zaplatil útratu. Strávila jsem s ním celý večer, namotávala si ho a sváděla, až přišel čas odchodu. Když jsem se začala oblékat do kabátu, pevně mě chytil za paži.

„Víš, možná to bude znít trochu divně, ale úplně jsi mě okouzlila,“ začal a u toho mi hleděl hluboko do očí, „hrozně tě chci poznat víc. Nedala bys mi svoje číslo? Chci tě vzít na rande.“

Martin (43): Práce z domova mě semlela. Přestal jsem být dobrým manželem a tátou

Přiznala jsem mu, kdo ve skutečnosti jsem

„Obávám se, že to nepůjde,“ zavrtěla jsem hlavou, „kvůli jedné malé holčičce… pamatuješ si, jak jsi jedné svojí spolužačce na základce říkal Velryba? Jak jsi ji týral, až z tebe každou přestávku zvracela? Jak jsi navedl všechny, ať jí ubližují?“

„Pamatuju,“ přikývl zmateně, „ale co to má co společného s námi?“

„Já jsem ta holčička, víš? Já jsem velryba. A s tebou,“ ostře jsem mu zapíchla prst do hrudi, „s takovým pobudou, bych nikdy na rande nešla. Sbohem.“

Ivana (48): Dvacet let jsem stála u plotny a můj manžel dělal kariéru. Rozhodla jsem se to změnit

Takový dobrý pocit jsem dlouho neměla

Otočila jsem se na patě a nechala jsem ho za sebou překvapeně civět. Nikdy jsem se necítila mocnější a schopnější, než ten večer. Měla jsem v sobě extrémní pocit zadostiučinění… muž, který mi ze života udělal peklo, se mnou byl posedlý a chtěl mě tak moc, že zaplatil za mě a moje kamarádky všechno pití, co jsme vypily. Ten večer jsem nejen vydělala na útratě zadarmo, ale hlavně jsem si opět zvedla sebevědomí a vyléčila kousek traumatu, který ve mně byl.

Tatiana (30): Sněhová bouře proměnila obyčejný výlet v noc plnou strachu i vděčnosti

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].