Vlaďka (38): Kolegyni jsem považovala za protekční potvoru. Náhodné setkání na hřišti mě ale donutilo přehodnotit názor

Klára byla v kanceláři za neschopnou protekční potvoru. Když jsem ji po letech potkala u dětských houpaček, měla jsem zrovna druhé dítě a chyběla mi parťačka na hřiště. Nečekaně jsme se sblížily.

Jiřinka (29): Odhalila jsem tajemství partnerova úspěchu. Kariéru si nezasloužil prací, ale tím, že motá hlavy ženám v kanceláři

Arogantní slečinka z kanceláře

Kláru jsem neměla nikdy ráda. Nosila se po kanceláři jako nějaká modelka a chovala se k nám, služebně starším, pohrdavě. Místo dostala díky přátelství se šéfem a já jí nemohla přijít na jméno. Měla výhody, o jakých se mi nesnilo. Zatímco já seděla povinně do půl šesté u počítače, ona si chodila domů už ve čtyři. Stěžovat jsem si nemohla, nebylo komu.

Párkrát jsme se nepohodly, hlavně poté, co jsem jí vracela nějakou špatně odvedenou práci. Po nějakém čase se pracovně polepšila, ale mezi námi zůstala napjatá atmosféra. Na mateřskou dovolenou jsem odcházela ráda i proto, že mi nevyhovovala toxická atmosféra na pracovišti. Nakonec jsem zůstala doma plynule i s druhým dítětem a o kolezích jsem neměla žádné nové zprávy.

Až jednou na hřišti, kde jsem houpala kočárek a zároveň pobíhala za prvním synem, zaslechla jsem Klářin mečivý hlas. „To není možný, jsi to ty, Vlaďko?“ hrnula se ke mně s malou holčičkou, obě krásně oblečené a usměvavé. Pracovní hašteření mi bylo už tak vzdálené, že jsem celkem upřímně Kláře pogratulovala a docela hezky jsme poklábosily o dětech.

Simona (29): Myslela jsem, že kolegyně mi kryje záda. Zradila mě kvůli štědré odměně

Na hřišti mi chyběla parťačka

„Přistěhovali jsme se před týdnem do téhle novostavby, takže se tu možná ještě potkáme. To by bylo super, matky na hřišti já jinak moc nemusím,“ smála se, jako by zapomněla, že přece nesnáší i mě. Pokrčila jsem rameny, bylo mi to celkem jedno. Je ale pravda, že s prvním synem jsem si tu samotu na hřištích docela „užila“.

Možná by nebylo pro změnu špatné si mít s kým popovídat. I když je to Klára, co mě tak štvala. Dělala si, co chce, měla pořád chyby v tabulkách a přehlížela mě. Když jsem to řekla manželovi, smál se tomu, jaké mám prý starosti. Musela jsem uznat, že má trochu pravdu. No, tak měla chyby v tabulkách a chodila pozdě do práce. Nikdy jsem vlastně neměla příležitost ji poznat víc.

Až tentokrát. Kláru jsem vídala obden na dětském hřišti. Nosila nám všem strašně dobré zdravé svačiny a měla vždycky skvělou náladu. Klidně se ale svěřila i s tím, že má doma cholerika a občas by nejraději někam na týden utekla. Bylo úlevné mít si s kým popovídat o tom, že mateřství je „zahul“.

Sylva (32): Zamilovala jsem se na pískovišti. Doma mě čekal manžel, ale srdce tlouklo pro jiného

Pracovní život je mi už vzdálený

„Ty jsi hrdinka, máš druhé dítě. Já asi odvahu nenajdu a vychováme jedináčka. Navíc musím do práce, chybí nám ten příjem opravdu hodně,“ posmutněla. Uvědomila jsem si, že ty moje problémy v práci byly malicherné. Nevěděla jsem například, že Klára trávila dva roky na klinice umělého oplodnění.

Jsem ráda, že jsme se nakonec potkaly na dětském hřišti a máme si nyní co předat. Třeba nebudeme kamarádky navždy, ale momentálně pro nás má toto období význam. Mateřství nás změnilo obě, a tak to má být.

Kateřina (25): Sousedka mě pořád pronásleduje, v porodnici i na dětském hřišti

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].