Mirka (35): Chování kamarádky mě šokovalo. Její strach o dítě je přehnaný a je zbytečně agresivní

Svět není černobílý a vím, že ani na můj pocit není jednoznačná odpověď. Ale jako je nutné, abychom svého domácího mazlíčka dobře socializovali, platí to i o dětech. To je moje filosofie.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (38): Chtěla jsem opravdu vážný vztah. Jenže svatba, manželství a výchova dětí mě ve skutečnosti děsí

U dětí se musí nastavit hranice

Když mi bylo dvacet, koupila jsem si psa. Přečetla jsem nespočet knih, které se zabývaly jeho výchovou. A tak vím, jak důležitá je socializace. Pes musí poznat povahu jiných psů, ale i lidí. Musí vědět, že s někým je kamarád a s někým musí být ve střehu. Ale hlavně je to celé o tom, aby moje výchova vedla k tomu, aby se v dospělosti jednalo o vyrovnaného jedince.

A obdobnou filosofii jsem zvolila i při výchově syna. V těhotenství jsem nečetla nic jiného než knihy o výchově dětí. Dnes je nepřeberné množství literatury, která rozbírá různé metody, kterými k dětem přistupujeme. A já mám za to, že je třeba dětem nastavit mantinely ve výchově. Je třeba, aby dítě vědělo, kam až může zajít a co si může dovolit. Ale zároveň si myslím, že je třeba mu dát dostatečný prostor k poznávání světa. Jak přírody, tak i lidí.

Mohlo by Vás zajímat:

Božena (64): Výchova mého vnuka se mi nelíbí. Snacha mě nutí dělat věci, se kterými nesouhlasím

Se synem mezi lidi chodím ráda

Od mala učím syna existovat ve skupině dětí. Půjčit hračku, spolupracovat s jinými dětmi a umět si říct, že se mi něco nelíbí. Zkrátka socializovat dítě. Ale společnost netvoří jen děti. Tvoří ji i dospělí lidé. Nemám nic proti tomu, když jsem v obchodě a mám syna v kočárku. Prohlížím si třeba něco v regále a jede okolo nás stará paní. Vidím, že láskyplně sleduje syna a pak ho třeba i pohladí po vlasech.

Nevadí mi to. Pokud syn na cizího člověka reaguje pozitivně, není problém. Dokonce syn s ostatními navazuje komunikaci. A to se mi líbí. Je zatím moc malý na to, aby věděl, že jsou ve společnosti i zlí lidé. Ale takovou informaci mu samozřejmě podám později, až bude rozumět, co mu sděluji. Zatím mám syna veškerý čas pod kontrolou. Doslova mě šokoval přístup kamarádky Silvie.

Mohlo by Vás zajímat:

Lydie (51): Syn je celý jeho otec. Je smutné pozorovat, že moje výchova byla k ničemu

Izolace neznamená bezpečí, to ví snad každý

Jeli jsme se Silvií a dětmi do obchodního domu. Rozhodli jsme se zajít do herny. My si sedneme u kávy a děti si pohrají na prolézačkách. Přistoupila k nám starší žena. Usmívala se na děti a začala nám povídat o tom, že má stejně stará pravnoučata. Natáhla ruku a chtěla pohladit syna mojí kamarádky po vlasech.

Kamarádka se na ní rozkřičela: „Co si to dovolujete? Hladím vás já snad po vlasech? Zasahuji do vašeho osobního prostoru? Přijde vám to normální? Můžete být nějak nemocná a nakazíte syna. Nebo mu můžete něco udělat. Okamžitě jděte pryč!“ Dívala jsem se na Silvu doslova s otevřenou pusou. Silva celou dobu nadávala na dnešní drzou společnost a netaktní jedince. Nepouštěla jsem se do diskuse, jelikož máme obě jiný názor. Ale já svou výchovu měnit nebudu. Věřím, že je pro syna vhodnější.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (33): Moje sestra považuje svou dcerušku za osmý div světa. Podle toho i vypadá její výchova