Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Sára vyrůstala v chudých poměrech s matkou samoživitelkou a dvěma bratry. Dodnes si pamatuje na dny, kdy brečela kvůli posměškům spolužáků, styděla se za staré oblečení a nemohla jet se spolužáky na školu v přírodě. Už tehdy si slíbila, že jednou její děti takový život mít nebudou. A zvolila si proto jistotu – partnera, který ji sice nepřitahuje, ale který jí a jejím dětem poskytuje vše.
Vdala jsem z rozumu a kvůli penězům a nestydím se za to. Chci, abychom se měli s dětmi dobře a neprožívali taková muka. Já jsem totiž v dětství byla za největší chudinku a socku.
Doma jsem probrečela hodiny
Jako dítě jsem chudobu cítila doslova na vlastní kůži. Vyrůstala jsem jen s mámou dvěma staršími bratry. Táta se vypařil neznámo kam a dlouho nám nic neplatil. I když se máma mohla přetrhnout a měla dokonce dvě práce, byli jsme na tom špatně. Nosili jsme staré oblečení ze sekáče, já ochozené tenisky po bráchovi, k svačině pořád jen chleba s paštikou. Pamatuji si, jak jsem se styděla a nechtěl chodit do školy.
Spolužačky si pořád špitaly: „Fuj, co to má zas a sobě? Z jaké popelnice to zas vytáhli?“ A já se tvářila, že je mi to jedno. Ale přitom mě to nesmírně bolelo. Doma jsem pak o samotě probrečela hodiny.
Dlouho se se mnou nechtěl nikdo bavit. Nezapadla jsem. Neměla jsem to, co ostatní. A navíc jsem s nimi nejezdila na společné výlety a školy v přírodě. Prostě na to máma neměla. A styděla si někde říct o pomoc. Měla jsem vztek, proč zrovna já musím být taková chudinka, ale zároveň mi bylo mámy líto. Vím, že udělala pro nás maximum. Kolikrát si sama nic nedopřála, jen abychom měli všeho dost. I tak to nestačilo. A já se celou základku nálepky „největší socka“ už nezbavila.
Slíbila jsem si, že moje rodina trpět nebude
Na střední už to bylo trochu lepší. Já i bráchové jsme si našli brigádu a hned bylo veseleji. I tak na ty krušné roky nikdy nezapomenu. A už tehdy jsem se zařekla, že takhle žít už nikdy nebudu.
„Jednou budu mít krásný dům, peníze a děti, které nebudou trpět,“ slíbila jsem si. A ten slib jsem si v hlavě opakovala roky. Byl jako motor, který mě hnal kupředu.
Našla jsem si jistotu, ne lásku
Láska? Ne že bych ji nepoznala. Ale vždycky to skončilo špatně. Srdce mi zůstalo zlomené a peněženka prázdná. A pak mi kamarádka jednou večer řekla: „Víš co? Pro jednou zkus myslet hlavou, ne srdcem. Mám pro tebe jeden tip. Znáš přece Tomáše z té velké vily u lesa? Ten by tě na rukou nosil.“
Tomáš je chlápek od nás z města. O deset let starší, vdovec a úspěšný podnikatel. Ale krásy bohužel moc nepobral. Malý, trochu obtloustlý a plešatý. Tedy můj typ ani náhodou. „Jedna holka, co ho zná říká, že je hodný. A když se zamiluje, má se partnerka jako královna,“ přesvědčovala mě kamarádka. Nejdřív se mi to příčilo, ale dala jsem tomu šanci. A dnes nelituji. I když Tomáše nemiluji a nepřitahujeme mě, je nám skvěle. Dnes máme dvě děti, krásný luxusní dům, jezdíme několikrát ročně na dovolené a Tomáš nás rozmazluje. Mám se opravdu jako královna.
Možná mě někdo odsoudí, ale já nelituji
Je mi jasné, že někteří sousedé a kamarádky mě pomlouvají. „Ubohá zlatokopka. Je s ním kvůli penězům.“ A víte co? Mají pravdu. A nijak se za to nestydím. Jsem s ním taky kvůli jistotě, klidu a bezpečí. A hlavně kvůli mým dětem, které miluje a je jim báječným tátou.
Dnes mají vše, co já neměla – hezké oblečení, kroužky, školu v přírodě i narozeninové oslavy. Nikdo se jim nesměje, nikdo je nelituje.
„A co když ti jednou děti zeptají, jak jsi mohla žít bez lásky a ve lži?“ zeptala se mě nedávno jedna známá. Nevím. Možná jim to jednou vysvětlím. Možná moje důvody pochopí. Ale rozhodně nebudou nikdy stát před školou v ošoupaných botách a pak brečet na záchodě, protože je někdo zase ponížil.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Doporučené video
Související články
