Jaroslava (67): Nikdy jsem kamarádce nezáviděla. Jsem vděčná, že mě bere na výlety a dělí se o svůj blahobyt

Chudí lidé zůstanou vždy chudí. To mi říkal můj otec a začala jsem to říkat i já svým dětem. Vše, co máme, na to jsme si vydělali vlastníma rukama. Nic nám nespadlo do klína.

Radka (59): Moje dcera se vzdala kariéry, aby našla smysl života. Teď nemá ani peníze, ani vyhlídky do budoucna

Obyčejní lidé, kteří se perou se životem

Moji rodiče bydleli v nájemním bytě, který jsme po jejich smrti museli vrátit. Byl to městský byt. Kdyby rodiče zemřeli o pár let později nebo kdybychom my uměli trochu podvádět, dařilo by se nám lépe. Jenže jsme asi hlupáci, a zachovali jsme se čestně. Byt jsme vrátili. Za několik let, když si moje děti kupovaly byty na hypotéku a já viděla výši měsíční splátky, litovala jsem nerozvážného jednání ohledně bytu po rodičích.

Celý život jsem pracovala jako prodavačka a můj manžel jako strojvedoucí. Měli jsme málo peněz a sotva jsme vyšli. Dokonce jsme nikdy nebyli ani na dovolené u moře. Naše dovolené, to byl kemp u rybníka nebo výlety do hor. Nestěžuji si, ale kdyby nebylo malého dědictví po rodičích manžela, neměli bychom ani co dát našim dětem po svatbě do začátku rodinného života.

Alena (31): Tchyně si ode mě půjčovala peníze. Když se mi to přestalo líbit, se zlou jsem se potázala

Kamarádka, která se má velmi dobře

Po smrti manžela počítám každou korunu. Přemýšlím, že prodám svůj třípokojový byt a přestěhuji se do garsonky. Zvykla jsem si, že nakupuji potraviny, které jsou ve slevě, a oblečení zásadně v levných řetězcích. Jednou měsíčně si dopřeji oběd v restauraci. Mám s kamarádkou tradici. Jsme bývalé kolegyně ze zaměstnání, scházíme se v jedné restauraci ve městě a klábosíme o životě.

Jenže jsme každá z jiného světa. Když jsme chodily do zaměstnání, už v té době dostávala kamarádka od svého syna měsíčně pět tisíc na přilepšenou. Její syn podnikal v autodopravě a dařilo se mu. Když bylo kamarádce šedesát, dostala k narozeninám od syna nové auto. Nadšeně mi vyprávěla: „Normálně na ulici stálo auto s velkou mašlí na střeše. Pak mě syn vzal na projížďku.“

Marek (32): Chtěl jsem patřit mezi boháče. Kvůli lži a špatné radě teď dlužím miliony

Peníze, které potěší každou ženu

Prý jeli k jedné čerpací stanici a tam syn řekl obsluze: „Vážení, toto je moje matka. Když k vám přijede natankovat benzín a prokáže se touto kartou, nemusí platit. Napište to na mou firmu a pak mi pošlete fakturu.“ Moje kamarádka je fajn žena a díky ní se pohodlně podívám i na nějaký výlet. Jedeme jejím autem a nemusím jí přispívat na benzín.

Už jsme společně byly snad po celé republice. Snažím se kamarádku třeba pozvat na kávu, ale pokaždé to odmítne. Prý mám šetřit peníze. Pak se vždy zasměje a pronese, že alespoň její syn vidí, že jeho matka nesedí doma na zadku. Nikdy jsem kamarádce nezáviděla a přeji jí, že se jí žije dobře. Je mi líto, že já nemohu svým dětem finančně pomoci. A své kamarádce jsem vděčná, že se umí o svůj blahobyt podělit.

Alena (31): Tchyně si ode mě půjčovala peníze. Když se mi to přestalo líbit, se zlou jsem se potázala

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].