Olina je žena, co má ráda drama. Kolikrát křičela na manžela tak hlasitě, až to slyšeli i sousedi. Jenže manžel Milan začal praktikovat něco, co Olinu změnilo.
Když nad sebou zpětně přemýšlím, tak jsem ráda, že to se mnou manžel vydržel. Asi jsem byla nesnesitelná. Cesta k mojí rovnováze nebyla jednoduchá.
Roky byly plné zbytečných hádek
Milana jsem potkala, když mi bylo třicet. On byl svobodný a bez závazků. Já jsem byla svobodná a toužící po dětech. Moc jsme se neznali a hned se vzali. Milan byl od začátku dobrák a snesl mi modré z nebe. Nevím, jak se to stalo, ale přestala jsem si svého manžela vážit. Viděla jsem ho jako slabocha. Nabyla jsem dojmu, že je vděčný, že s ním jsem.
A začala jsem být nesnesitelná. „Ty můžeš být rád, že máš manželku, která je jiná liga než jsi ty,“ klidně jsem mu vmetla do očí. Dnes bych si za ta slova nafackovala. Byla jsem ráda dramatická. Milan na moje urážky nikdy nic neřekl. Mlčel a odešel. Když se vrátil, jen pronesl, že se začneme chovat kultivovaně. Narodil se nám syn a já ve svých teatrálních výstupech přitvrdila.
Myslela jsem, že mám manžela v hrsti
Věděla jsem, že pro Milana je syn středobodem vesmíru. Milan mě rozmazloval a syna hýčkal. Staral se o něj a naše rodina se díky Milanově pracovitosti měla dobře. Nevážila jsem si toho. Viděla jsem jen sebe. Ve svých očích jsem byla hrdinka, co porodila dítě. Chudinka, co se o něj stará a v noci se nevyspí. Za každou maličkost jsem Milanovi udělala hysterický výstup. Stačilo, aby přijel z práce o půl hodiny déle a už mezi dveřmi to dostal v plné ráži.
Jednoho dne jsem po hádce bouchla dveřmi a rozzlobeně šla se synem na procházku. Když jsem se vrátila, zůstala jsem v šoku zírat na zpřeházenou domácnost. Venku na terase byly veškeré květiny vysypané z květináčů, rozházené židle po zahradě a prádlo, které jsem měla pověšené venku na sušáku, tak se válelo po zemi. Milan mi ukázal svou formu vzteku.
Byl mezi námi podivný boj
Kdykoliv jsem zašla přes čáru ve svém chování, tak následovala pomsta. Milan si počkal i do druhého dne a jakmile jsem odešla z bytu, po návratu jsem měla práci. Milan mě potrestal. Vyházel mi oblečení ze skříně, ušpinil mi povlečení na posteli nebo jiným způsobem mi přidělal práci. Fungovalo to na mě. Dobře jsem si vždy rozmyslela, zda se chci hádat nebo věc řešit v klidu.
Nakonec jsem skončila v péči psychologa. Docházím tam už několik měsíců a začala jsem brát i antidepresiva. Cítím se dobře. Hodně s psychologem rozebíráme mou hysterii a dnes jsem se dostala do bodu, kdy se za své chování stydím. Jsem ráda, že Milan ustál moje nevhodné chování a věřím, že vztah vrátíme do bodu, kdy se oba budeme cítit spokojeně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].