
Petr má v pracovně kovovou krabičku, kam odkládal peníze. Spořil na nákup zámkové dlažby kolem domu. Jenže zjistil, že si manželka z krabičky vzala větší obnos peněz a utratila je...
Nějak nemohu rozdýchat chování své manželky Jitky. Jsme spolu skoro dvacet let a toto bych od ní nečekal.
Manželka se mi mění před očima
Jitku jsem si vzal, protože byla na svůj věk mentálně vyspělá. Když jsme se bavili, názorově jsme si byli blízcí. Měli jsme oba jasno v tom, jak chceme žít, jak má vztah vypadat a co jsme ochotni pro to udělat. Zkrátka jsem měl pocit, že jsem potkal své druhé já. Okamžitě jsem požádal Jitku o ruku a do roka byla svatba.
Pár let jsme žili v bytě a spořili peníze. Náš cíl byl jasný. Za své jsme chtěli postavit hrubou stavbu se střechou a na zbytek si vzít hypotéku. To znamenalo, že jsme chodili na přesčasy a když jsme jeli na dovolenou, tak jedině pod stan. Pak se narodily děti a Jitka se opět ukázala jako šetřivá duše. Oblečení nakupovala z druhé ruky, pěstovala zeleninu a ovoce u rodičů na zahradě a začala po večerech překládat texty z angličtiny.
Ani já nezůstal pozadu a makal jsem
Abych držel krok s manželkou, chodil jsem za peníze pomáhat kamarádům. Vlastně jsem se tam učil různé práce a byl rád. V budoucnu se mi to bude hodit a ještě si vydělám peníze. Pořídil jsem si kovovou krabičku a do té jsem si dával vydělané finance. V současné době bydlíme v našem domě. Ještě nejsme u konce, co se týče stavby.
Chybí nám terénní úpravy kolem domu a fasáda. Jinak interiér je hotový a bydlí se nám skvěle. Po celou dobu manželství chodí peníze na společný bankovní účet. Jitka začala opět chodit po mateřské dovolené do zaměstnání. Jenže Jitka se mi mění před očima. Už nechce pěstovat zeleninu, protože je jednodušší ji koupit.
Moje manželka je obyčejná zlodějka
A ke všemu Jitka udělala něco, co nemohu rozdýchat. Jitka předpokládala, že peníze v kovové krabičce, do které roky dávám mince i bankovky, nemám spočítané. Jenže já obsah krabičky znám. Mám to v oku. Na první pohled jsem viděl, že chybí papírové bankovky. Když jsem obsah přepočítal, abych se ujistil, zjistil jsem, že chybí patnáct tisíc.
Uhodil jsem na Jitku a ta nezapírala: „Jo, vzala jsem ty peníze. A co se divíš? Šetříme jako magoři už tak dlouho, že si připadám na okraji společnosti. Neznám, co to je moderní oblečení. Dostávám kapesné jako nějaký školák. A mám toho dost. Vzala jsem ti peníze a koupila jsem si koženou bundu, koženou kabelku a krásné kožené kozačky. Vše za patnáct tisíc. Tak holt budeme mít zámkovou dlažbu o pár měsíců později.“ Nevím, jak se se situací popasovat. Vnímám to od manželky jako zradu.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].




