Radim (24): Přistěhovala se k nám bratrova přítelkyně a začala mi hrozně vadit. Musel jsem nastavit pravidla

Už několik let žiji se svým o rok mladším bratrem Přemkem. Sestěhovali jsme se spolu na začátku vysoké školy, protože ani jeden z nás nebyl schopný si sám platit nájem a spolubydlení se jevilo jako ekonomická volba.

Liběna (39): Kvůli hypotéce jsem se uvěznila v kleci. Manžel z našeho snu udělal noční můru

Spolubydlení nám vyhovovalo

Skvěle nám to fungovalo, s bráchou jsme měli skvělý, blízký vztah a nedokázal jsem si představit, že bych bydlení sdílel s někým jiným. Každý jsme měli svůj pokoj a společnou kuchyň, koupelnu a malinký obývák, spíše jen sedačku a konferenční stolek v chodbě. Byt byl opravdu malý, ale nestěžovali jsme si a byli rádi za to, co máme.

Myslel jsem si, že náš poklidný život nic nenaruší, pak si ale Přemek našel přítelkyni. Jmenovala se Anežka a když mě s ní seznámil, udělala na mě moc dobrý dojem. Byla chytrá, vtipná a moc hezká. Přemek vedle ní úplně rozkvetl a viděl jsem, že se opravdu milují.

Monika (52): Drzost mé rodiny mě nikdy nepřestane udivovat. Je na čase sebrat rodičům klíče od mého domu

Prakticky se k nám nastěhovala

A tak k nám začala chodit na návštěvu, nejprve jednou týdně na odpoledne, pak občas zůstala přes noc. Pak u nás byla každý víkend, občas začala zůstávat dokonce až do pondělí. Všiml jsem si, že se náš malý byt plní jejími věcmi – v koupelně se ocitl nový kartáček a hromada líčení, náš věšák na prádlo byl najednou plný jejích sukní a svetrů a v chodbě stálo její jízdní kolo, na kterém k nám jezdila. Nejprve mi její přítomnost vůbec nevadila, byl jsem rád, že je brácha spokojený, pak se ale náš byt stal pro tři lidi až moc malým.

„Ahoj, ty jsi tu zas?“ zeptal jsem se jí, když jsem jednoho dne celý zničený přišel z práce a první, co jsem viděl, byla Anežka učící se v kuchyni.

„Jo,“ pokrčila rameny, „přijela jsem dneska ráno. Snědla jsem nějakou čínu z lednice, doufám, že to nevadí.“

Jana (39): Jsem alergická na švagrovou. Má špatný vliv na mou dceru

Začala mi hrozně vadit

„Nevadí,“ povzdychl jsem si a zavřel se do pokoje. Postupně mi začalo docházet, jak mi její neustálá přítomnost vadí. Byla všude, jedla naše jídlo, používala naše nádobí, neustále jsem slyšel její hlasitý smích. Chyběl mi můj osobní prostor, nemohl jsem se jít v klidu rozvalit na gauč nebo vyjít jen v trenkách, protože Anežka byla všude. Nejhorší to bylo ráno, když jsem si potřeboval dojít na záchod a koupelna byla permanentně zamčená.

„Teď jsem tu já,“ volala na mě Anežka, když jsem na ni v půl osmé ráno bušil, „musíš počkat! Potřebuju se namalovat.“

„Já ale musím na záchod! Už takhle jdu pozdě a ještě mi ujede autobus,“ skučel jsem a poskakoval přede dveřmi jako blázen. V ten moment mi došlo, že takhle to dál nejde – že musí pryč Anežka, nebo já.

Hned další den, když konečně odjela, jsem konfrontoval Přemka.

Adriana (28): Krátce po rozchodu jsem potkala lásku svého života. Kamarádky mi to ale dost rozmlouvaly

Požádal jsem bratra o kompromis

„Anežka je super, o tom žádná, jsem rád, že jsi šťastný, ale… takhle to nejde,“ začal jsem opatrně, když jsme spolu seděli u jídla, „hrozně narušuje můj osobní prostor. Bydlí tady prakticky s námi a tenhle byt je moc malý pro tři lidi… nemůžu si ani v klidu dojít na záchod.“

„A co bych měl udělat? Mám jí říct, ať nechodí?“ zeptal se mě Přemek a bylo vidět, že ho moje prosba velmi zabolela a že přemýšlí, jak učinit kompromis, aby nepřišel ani o jednoho z nás. Jen jsem zavrtěl hlavou.

„Pojďme stanovit dny, kdy tu bude a kdy ne. Nemůže tu být celý týden, potřebuju trochu klidu… ať jezdí na víkendy.“

Taťána (47): Celý život abstinuju. Na dceřině svatbě jsem udělala výjimku a dopadlo to katastrofálně

Začala jezdit jen na víkendy

A tak k nám Anežka začala jezdit jenom na víkend. Poznal jsem, že se na mě urazila, bratr jí nejspíše řekl, o co jsem ho požádal, a pár týdnů jsem měl tichou domácnost. Nakonec jsme se ale udobřili, Anežce a Přemkovi začalo prospívat, že spolu pořád nejsou, a jejich vztah se stal zdravějším a klidnějším. I když se občas nemohu dostat do koupelny a někdy mě ruší Anežčiny a Přemkovy noční aktivity, jsem rád, že mi tento kompromis vyšel a jsme všichni jakž takž spokojení. Nechci, aby kvůli mně brácha přišel o přítelkyni.

Hubert (41): Na pohotovosti jsem čekal tři hodiny. Nechápu, proč tam lidi chodí s obyčejným nachlazením

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].