Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Katka se po třech letech těšila na víkend s nejlepšími kamarádkami. Jejich dámské jízdy vždy patřily k nejlepším akcím roku. Jenže tentokrát bylo všechno jinak. Kamarádky se staly matkami a místo smíchu, koktejlů a tance řešily dudlíky, kašičky a noční kojení. Katka se cítila úplně mimo a vůbec si výlet neužila.
Když jsem slyšela historky o tom, jak mateřství některé ženy změnilo k nepoznání, nechtěla jsem tomu věřit. Ale před nedávnem jsem to zažila na vlastní kůži. Moje kamarádky se staly matkami a mám pocit, že jim úplně hrabe.
Tři roky jsme měly pauzu
Naše dámské jízdy bývaly legendární. Vždycky jsme si na ně vyhradily prodloužený víkend, našly nějaký hezký hotel, večer šly tancovat, druhý den na wellness a povídaly si do noci. Jenže pak přišla jedna těhotenská pauza, druhá, a najednou byly tři roky fuč. O to víc jsem se těšila, že letos konečně někam vyrazíme, a naivně jsem doufala, že holky nechají „mateřské starosti“ doma s tatínky a rády se odreagují.
„Holky, tohle bude jako za starých časů!“ smála jsem se, když jsme seděly v autě a mířily do Karlových Varů. Těšila jsem se na společné zážitky, smích, blbosti a možná i nějaký ten flirt. Jenže hned první večer jsem pochopila, že všechno je jinak a že na naše skvělé akcičky budu jen vzpomínat.
Z jejich chování jsem byla v šoku
„Holky, omlouvám se, já dneska nebudu ponocovat,“ řekla hned večer Lenka. „Malá mi poslední měsíc skoro nespí, jsem hotová.“ Ušklíbla jsem se a koukla s nadějí na Petru. Jenže ta ji podpořila: „Taky bych si raději dala pohodu na pokoji. Je možné, že bude volat manžel, tak abych byla na příjmu.“
Zůstala jsem stát s nalitým vínem a nevěřícně se dívala, jak se obě místo baru převlékly do tepláků a začaly debatovat o nočním přebalování a tom, co která vaří za příkrmy. Připadala jsem si jako z jiné planety. Nakonec jsem z toho bláznivého mateřského klubu utekla. Zašla jsem do baru sama a byla dost vytočená. Takhle jsem si naši jízdu vážně nepředstavovala.
Připadaly mi jako vyšinuté matky
Ani druhý den to nebylo lepší. Každou chvíli telefonát s manželem nebo babičkou, kontrola fotek dětí, nekonečné řešení dětských problémů, které se vyrojily. Pokusy o běžný rozhovor končily větou: „Promiň, jen zkontroluju, jestli dal malému správné oblečení.“
Nevěřícně jsem kroutila hlavou a přemýšlela, kam se poděly moje kamarádky, se kterými byla sranda. To mají vážně mléko na mozku, jak se říká? Když jsem je navíc slyšela užívat ty šílené výrazy vyšinutých matek, jako manža, mimísek, kokýno nebo tuleníčko, měla jsem vážně dost.
Už to není, co bývalo
„Vždyť jsi dneska skoro nic neřekla,“ všimla si nakonec Lenka, když jsme seděly u poslední večeře. Jen jsem se usmála. Ony vůbec nepochopily, jak jsou mimo, a nesnažily se aspoň na pár dní odsunout mateřství na druhou kolej. Ale nechtěla jsem být protivná. Jen jsem si v hlavě přehrávala, jak moc se za tři roky změnilo. A jak jsem na tomhle výletě vlastně byla sama. Kamarádky, které jsem znala, tam se mnou nebyly. Byly doma, u svých mimísků.
Přiznám se, že mě přepadl zvláštní strach. Hlavou se mi honily pochybnosti: Chci být vůbec matkou a dopadnout takhle? Přestanu mít chuť si jen tak povídat, tancovat, vypnout? Těžko říct. Ale jedno vím jistě – tohle nebyl výlet, na který bych chtěla navazovat. Budu si muset najít jinou partu holek, se kterou budu na stejné vlně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Poprvé bez Barťáka: Jak Vary uctí památku zesnulého prezidenta festivalu, prozradila mluvčí Uljana Donátová
Související články
