Lucie (35): Kojila jsem v kavárně a starší dámy mě chtěly poslat na záchod. Odmítám se kvůli dítěti zavřít doma

Příběhy o životě: Kojila jsem v kavárně a starší dámy mě chtěly poslat na záchod. Odmítám se kvůli dítěti zavřít doma
Zdroj: Freepik

Po dlouhém boji o miminko si Lucie chtěla užívat mateřství i společenský život. Místo toho čelí útokům cizích lidí, kterým vadí kojení na veřejnosti. Přestože se snaží být diskrétní, v kavárně ji seniorky nevybíravě napadly...

Jana Jánská
Jana Jánská 16. 01. 2026 19:00

Mám pocit, že společnost by si přála, aby matky s dětmi byly zalezlé doma a nevystrčily nos z bytu. Zdá se mi, že děti jsou dnes všem na obtíž.


Snaha o co nejlepší přístup k mateřství

Naše cesta k dítěti byla dlouhá a trnitá. Už jsme z toho začali být s partnerem unavení, ale naštěstí se to po několika neúspěšných pokusech podařilo. Celé těhotenství jsem hltala informace a snažila se nasát teorii jako podklad k tomu, abych se co nejlépe rozhodla, jak své dítě budu vychovávat. V jednom jsem měla jasno, své dítě budu kojit, co nejdéle to půjde. A pak se nám narodil syn Matyáš.

Už od narození to byl velký jedlík a vyžadoval krmení každé dvě hodiny. Ve dne i v noci. Jel přesně jako hodinky. Na druhou stranu byl velice hodné miminko. Najedl se a ihned usnul. Vlastně od svého narození jen jedl a spal. Skoro vůbec neplakal, a za to jsem byla ráda. Byla jsem klidná. Můj syn byl spokojený a já se snažila spát v čase, kdy spal on. Spánkový deficit z noci jsem doháněla, kdykoliv usnul přes den.

Vyčlenění ze společnosti neakceptuji

A protože jsem syna kojila co dvě hodiny, bylo jasné, že kamkoliv se hnu, budu ho muset nakojit i mimo domov. Představa, že bych měla být několik let zavřená mezi čtyřmi stěnami, byla pro mě nepřijatelná. Trochu jsem se obávala reakcí lidí. Ale když jsem syna potřebovala nakojit například v parku, vždy jsem si sedla tak, abych nikoho nepohoršovala. Vybrala jsem si lavičku mimo hlavní cestu a tam v klidu syna nakrmila.

Jenže když jsem překonala šestinedělí, konečně jsem se začala vídat s přáteli a chtěli se scházet v kavárně na kus řeči. Vlastně mě to těšilo, že mě neodstřihli ze svého života a rádi se podřídí dennímu režimu mého synka. Většinou jsme se scházeli dopoledne, kdy byl Matyáš nejklidnější. Volila jsem vždy oblečení, aby bylo speciálně ušito pro kojení. To znamená, že jsem jen rozepnula zip v oblasti hrudníku, nemusela jsem se nijak odhalovat a syna jsem mohla v klidu a diskrétně nakrmit. Nic pobuřujícího na pohled.

Ženy dokáží být kruté

Opakovaně se mi stalo ze strany starších žen, že mě slovně napadly v kavárně při kojení syna: „Proboha, nemohla byste si s tím dítětem zalézt na záchod? Na tohle se přece nikdo nemusí koukat!“ Nenechala jsem si to líbit a požadovala, aby si všímaly dění u svého stolu. Nechápala jsem, proč je pobuřuje moje chování. Syna jsem sice kojila, ale přes rameno a hlavičku syna jsem měla přehozenou plenu, takže vůbec nic nebylo vidět.

A potom jsem poslouchala řeči o dnešních matkách, které vytahují prsa na veřejnosti a skoro si u toho svléknou tričko. Jak děti křičí v restauracích a neumí se chovat. Nadávaly na dnešní dobu, ony přece seděly doma a staraly se o rodinu. S kamarádkou jsme dělaly, že zatrpklé seniorky neslyšíme, ale po odchodu z kavárny jsme konstatovaly, že je smutné, jak žena ženě umí ublížit. A za mě... je mi jasné, že nebudu krmit své dítě na nehygienických toaletách, a ani se nehodlám vzdát společenského života.


Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Jiří Lábus exkluzivně pro Lifee: Veselé historky z půl století dlouhé kariéry i jeden skrytý talent

Související články

Další články