Klára (38): Tchyně mě ponižuje kvůli postavě. Musím donutit manžela, aby konečně zasáhl

Cesta k našemu vytouženému dítěti byla dlouhá a plná překážek. To se logicky projevilo i na mé postavě. Léta hormonální léčby, několik neúspěšných cyklů umělého oplodnění a stres, který jsem zajídala, si vybraly svou daň v podobě kil navíc.

Ema (34): Tchyně nám dala 300 tisíc na vybavení bytu. Teď si myslí, že může o všem rozhodovat

Čtyřkilové zhmotnění našeho snu

A pak se konečně narodil Vojtíšek. Náš splněný sen, naše radost, náš celý svět. S manželem jsme po té dlouhé a náročné cestě konečně dosáhli cíle. Oba bychom si zasloužili metál za to, co jsme psychicky vydrželi. Po dvanáctém neúspěchu jsem to přestala evidovat a poslední dva pokusy umělého oplodnění jsme si už hradili sami, protože nám ty hrazené pojišťovnou došly.

Během těhotenství jsme si s manželem užívali a dopřávali si. Chodili jsme na dlouhé procházky, které často končily v naší oblíbené restauraci. Večery jsme trávili u televize s něčím dobrým. Není divu, že po porodu ze mě byla tak trochu koule. Těhotenství těsně před čtyřicítkou se na mém těle podepsalo. Strie, kam se podíváš, a celkově jsem se zvětšila. Z ženy s normální postavou se stala obryně – velký zadek, silná stehna, povislé břicho a prsa, kterými bych uživila půlku města. Nám dvěma to ale bylo úplně jedno. Měli jsme to, po čem jsme toužili, a byli jsme neskonale šťastní.

Monika (32): Tchyně mě nazývala svou vysněnou dcerou, přitom mě jen sprostě využívala a vysmívala se mé naivitě

Tchyniny jedovaté poznámky

Jen pár měsíců před Vojtíškovým narozením se v manželově širší rodině narodila holčička. Manželova neteř přivedla na svět dceru. Těšila jsem se, že si děti na rodinných oslavách spolu vyhrají. Když tchyně přišla poprvé Vojtíška navštívit, její reakce odstartovala sérii jízlivých komentářů: „Vojtíšek má čtyři kila? Páni, to je cvalík po mamince. Lehni si na břicho, ať ti to trochu splaskne. Vypadáš, jako bys tam měla ještě jedno.“ A věnovala mi přeslazený úsměv.

Při další návštěvě už nahlas uvažovala, proč jsem i po třech měsících stále tak při těle, zatímco manželova neteř byla po obou dětech během pár týdnů jako proutek. „Klárko, měla bys se sebou něco dělat. Máš zadek jako valach a nohy jak sloupy,“ poznamenala a blahosklonně mě pohladila. Tak to pokračovalo při každém setkání. Žádná návštěva se neobešla bez urážky nebo „dobře míněné“ rady. Já se přitom opravdu snažila. S kočárkem jsem denně ušla i patnáct kilometrů.

Magda (29): Tchyně nám přenechala byt, ale klíče si nechala. Když se mě manžel nezastal, rozhodla jsem se odejít

Moje proměna a další rána

Manžel mě neustále ujišťoval, že mě miluje, ať vážím šedesát nebo sto kilo, a že jsem pro něj hrdinka. Já jsem se ale chtěla cítit dobře a být nejlepší verzí sebe sama. Věděla jsem, že na svou původní váhu se už asi nevrátím, hormony mé tělo příliš změnily, ale chtěla jsem se dostat alespoň zpět do kategorie lehké nadváhy, ne obezity. A musím se pochlubit, za půl roku jsem shodila dvacet kilo. Pohled do zrcadla mě konečně těšil. Ale ještě jsem nekončila, mým cílem bylo šedesát kilo.

Blížila se tradiční rodinná sešlost. Moc jsem se na ni těšila, nejen proto, že jsme tam poprvé šli jako kompletní rodina, ale také proto, že jsem se konečně cítila skvěle. Znovu jsem se vešla do oblečení, které jsem nosila před těhotenstvím. Stála jsem ve skupince s manželovou neteří Janou, obě jsme chovaly svá miminka. Jana, které je něco málo přes dvacet, byla samozřejmě štíhlá jako laňka. Manžel mě objímal kolem pasu a vedle stála jeho matka. Jakmile odešel pro pití, neodpustila si další poznámku: „Vidím, Klárko, že jsi na sobě zamakala. To je dobře. Ale když tě srovnám s naší Janou, je to nebe a dudy. A co s tou povolenou kůží, jak to budeš řešit?“

Je to intrikánka, která si vždy počká, až nikdo neposlouchá, a pak vypustí svůj jed. Když se manžel vrátil, před tchyní jsem mu řekla, jak mě zase urazila. Ona s ledovým klidem odvětila, že jsem si to špatně vyložila, že nic takového neřekla, a odešla pryč. „Miláčku, svoji mámu znám, vím, jak umí být jízlivá. Moc mě to mrzí,“ objal mě manžel. Tentokrát ho ale donutím, aby si s ní vážně a důrazně promluvil. Její chování už dál snášet nehodlám.

Ivana (29): Tchyně mi nabídla práci ve své restauraci. Brzy mi došlo, že takhle si své sny nesplním

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].