Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Olina vychovala tři děti. A přesto oslavila svůj narozeninový den sama. Bez rodiny, bez gratulací i květin. Nikdo si nevzpomněl. Olina se snaží nad trpké poznání povznést.
Někde jsem musela udělat chybu. Porodila jsem a vychovala dva syny a jednu dceru. V současné době to jsou dospělí lidé. Mají své rodiny, své děti a starostí nad hlavu.
Život není jednoduchý
Před třemi lety mi zemřel manžel. Můj osudový muž. Moje první láska. Muž, se kterým jsem spojila svůj život na téměř čtyřicet let. Díky své houževnaté povaze jsem se z jeho odchodu brzy vzpamatovala a snažím se žít dál. Chodím do zaměstnání, kde beru každý přesčas, který mi vedení nabídne. Nechci být doma sama. Nechci mít v hlavě negativní myšlenky. Jsem ráda mezi lidmi a koruna navíc se vždy hodí.
Dnešní doba je složitá a mladí to nemají vůbec jednoduché. Chápu, že moje děti se musí otáčet, aby vše zaplatili. Musí vynaložit veškeré úsilí, aby měli stabilní příjem, aby vychovali děti a vybojovali si své místo na slunci. Chápu, že moji synové nemají přehled o ničem. Ale že i dcera nebude vnímat, kdy má její matka narozeniny, to mě mrzí hodně.
Synové mi k narozeninám nepřejí skoro nikdy
Moji synové jsou v manželství spokojení. Překvapilo mě, že jejich rodiny neslaví svátky ani narozeniny. Přijde mi to divné. Tyto malé oslavy jsem celý život vnímala jako prostředek k tomu, aby se rodina sešla. Aby se zpomalil shon, lidi si dokázali sednout u jednoho stolu a popovídat si. A vůči malým dětem mi to přijde vysloveně nefér. Nedostávají dárky k narozeninám... to je u mě vrchol ignorantství.
Tudíž mě nepřekvapilo, že si ani jeden syn nevzpomněl, že mám narozeniny. A dokonce kulaté narozeniny. Synové mi popřejí pouze tehdy, když jim dopředu zatelefonuji: „Ahoj, o víkendu slavím narozeniny a zvu vás na oběd. Posedíme, odpoledne vypijeme kávu, dostanete domů oběd na druhý den a já se těším.“ Uvědomila jsem si, že svým postojem si kupuji jejich čas a zájem.
I dcera se moc nevytáhla
I moje dcera je na tom bídně. Každý rok si vzpomene s několikadenním zpožděním. Pošle mi textovou zprávu s gratulací. Ani jí nestojím za to, aby mi zatelefonovala. Ale jakmile potřebuje pohlídat děti, to moje telefonní číslo zná. I ona byla vždy se svou rodinou zvána na moje oslavy. I ona dostala navařené jídlo s sebou. Po svých dětech jsem nikdy nechtěla žádné dary. Jen jejich přítomnost.
A stejně je to pro ně nerealizovatelný problém. Neudržela jsem letos nervy na uzdě a všem dětem vyčetla jejich přístup. Ke každému jsem přijela domů a od plic jsem jim sdělila svou emoci. Vyčetla jsem jim, že jsem jim finančně pomohla do začátku, hlídala děti a učila je, že rodinná setkání jsou důležitá. Vyčetla jsem jim, že po smrti jejich otce jsem zůstala sama a nikdo o mě nejeví zájem. A tak jsem kulaté narozeniny oslavila u stolu, kde jsem se dívala na fotografii jejich otce. Ani jedno z dětí neprojevilo lítost. Všichni na mě hleděli a bylo vidět, jak jim je můj monolog nepříjemný.
Další příběhy ze života
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].
