Marie (26): Nevím, co koupit babičce k narozeninám. Vše schovává do skříně na lepší příležitost

Blíží se babiččiny narozeniny. Zase. A já zase jako minulý rok nevím, co jí koupit. Je to s ní těžké. Babička je tak skromná žena, že z ničeho nemá radost.

Milada (40): Dort na zakázku nebyl dobrý nápad. Nakonec jsem měla z ostudy kabát

Skromnost jako nejhorší vlastnost v životě

Moje babička bude mít osmdesát let. Je stále čiperná a myslí jí to. Chodí mezi lidi, chodí si nakupovat do obchodu, umí jezdit sama autobusem. Dokonce chodí do divadla. Jenže ve všem je háček. Když jde nakupovat, koupí si nejobyčejnější suroviny. Jí neustále ty samé věci dokola.

Když jí koupíme něco lepšího, má to v lednici tak dlouho, až se to zkazí. Nebo to babička rozdává příbuzným. Všichni jsme babičce zkusili dát nějaké luxusnější dobroty jako sušenky, čokolády nebo pochutiny a nepochodili jsme. Babička miluje sladké, ale kupuje si levné sušenky. Nikdy nerozdělá to, co vypadá draze.

Štěpánka (38): Chtěla jsem ho překvapit krásným dárkem. Jeho sobecký požadavek mě ale hluboce ranil

Plné skříně oblečení jsou úplně k ničemu

Kdykoliv k babičce přijdu, je oblečená ve stejném oblečení. Babička je čistotná, neustále si své oblečení pere, ale má několik oblíbených kousků, které neustále točí dokola. Myslela jsem si, že nemá oblečení, a tak jsem jí jednu dobu dávala hezké svetříky nebo trička. Nikdy je neměla na sobě.

„Babičko, proč si někdy nevezmeš to tričko ode mě?“ zeptala jsem se kdysi. Babička mi vysvětlila, že si ho šetří. Má ho prý na lepší příležitost. Konkrétně mi to nevysvětlila. Do divadla chodí v jednom oblečení, do obchodu chodí v jednom oblečení a ve skříni jí visí krásné kabáty s pravou kožešinou, které má pečlivě zabalené v látkovém obalu, a léta je ze skříně nevytáhla.

Tomáš (41): Nákup s dcerou mě přenesl do minulosti. Ožily ve mně dávné pocity studu

Luxus jen pro moly a hmyz

Babička zkrátka neumí být poživačná. Kdysi dostala kabát s kožešinou a měla ho prý třikrát na sobě. Pokaždé při významné události. Na obyčejné nošení má prošívaný kabát. A to prý stačí. Snažím se babičce vysvětlit, že každý den je výjimečný a měla by kabát s kožešinou nosit i k popelnici. Pro radost. Pro parádu. Jen tak.

Jenže ona ne. Ona ho jen opatrně zkontroluje ve skříni, pečlivě zabalí do látkového obalu a skříň zavře. Když jsem otevřela jiné skříně, všude jsou naskládané nepoužívané ručníky na lepší příležitost, oblečení na významnější příležitost a dokonce i utěrky, které babička vyhodnotila podle stejného kritéria. Podle mého si ve finále babička neužije nic. Jen žije s pocitem, že je na výjimečnou příležitost řádně připravená.

Adéla (36): Na rodinné oslavě to pořádně vřelo. Stačí jeden buran a je po klidné atmosféře

Další příběhy ze života

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie či videa jsou jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].